neděle 27. ledna 2013

Z mého deníčku

Praha v zimě má něco do sebe. Menší objem turistů sice ještě neznamená menší fronty na výstavách či prázdnější tramvaje, ani ulice nejsou čistější než v létě, ale přesto, pohled na ni je jiný. Zasněžené střechy domů z ní činí pohádkové město. A ve spojení s dobrým jídlem a tou správnou mírou kultury... Prostě, víkend v metropoli jsme si užili.


Vynikající Kupkovu výstavu v Salmovském paláci již netřeba komentovat, vstupní prostor však již výtku snese. Škoda, že v soutěži nevyhrál pokorný návrh Aleny Šrámkové, ale španělského architekta J. L. Matea, který úplně zaclonil pohled na překrásnou sgrafitovou fasádu Schwarzenberského paláce, ze které tak návštěvník vnímá pouze fragmenty. Až na tento podstatný lapsus však rekonstrukce paláců proběhla nejspíš v památkářském duchu. Ovšem o bezbariérovosti objektů i vhodnosti prostor k pořádání obdobných výstav raději pomlčím.
Inka si Prahy užívala po svém - přijela se prospat. Cestování v kočárku jí dělalo náramně dobře a v podstatě se budila jen na další "dopingovou" dávku. Zlaté to dítě! Má to ale i svá úskalí. Teď si totiž tatínek myslí, že máme nejhodnější dítko pod sluncem a že péče o něj je brnkačka;-).


Takže nezbylo, než se vydat na další výstavu - tentokrát do Galerie Jaroslava Fragnera za posmrtnou přehlídkou děl architekta Jana Bočana. Pokud se vám toto jméno spojuje se jménem Mahuleny Bočanové, tak je to správně. Jde o jejího tatínka, na kterého právem může být hrdá. V galerii okem přehlédnete na třicet architektonických realizací i studií, z nichž je na první pohled patrná kultivovaná inspirace brutalistními díly Le Corbusiera a Paula Rudolpha i dalšími světovými tendencemi druhé poloviny 20. století. O Bočanovo dílo jste bezesporu již zavadili - tedy pokud jste kdy jeli vlakem: vstupní budova Hlavního nádraží k němu totiž patří. Mezi nejoceňovanější realiazace se však řadí stavba Československého velvyslanectví v Londýně... Ostatně, i milovníci nábytku si přijdou na své! Více k výstavě zde... A o patro níž, do Futuristy, mohou zavítat milovníci současného designu (i zvířátek Libuše Niklové;-)).

Československé velvyslanectví v Londýně, 1970

A závěrem malý tip na občerstvení - na kávu určitě zajděte za roh (z Betlémského náměstí) do Liliové ulice (krásné to jméno). U Červené židle vám nabídnou velké množství domácích koláčů a dortů i pravou horkou čokoládu. Příjemné je rovněž prostředí vonící první republikou a koutek pro děti.

Asi desetina z čokolád, které jsou zde k zakoupení.


Takže v Praze zase příště. Kdovíkdy:-(.

4 komentáře:

  1. To vypadá dobře to město ... že bych se tam taky někdy stavila ... ?!? ... :o).
    Klári,
    krásně jsi to napsala!!! A piš dál, mě to od tebe tak baví!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neprovokuj!:-) Máte to tam hezké a živé, no... A díky za odezvu, aspoň nepropadám pocitu marnosti (jako například při tisíctém vysvětlování, že čaj se na zem nelije;-)).

      Vymazat
    2. Mi povídej,
      jsem se před chvíli málem rozbrečela nad kuchyni v odstínu červená řepa ... :o).

      Vymazat
    3. Já už přestala bránit zeď v kuchyni a dala ji volně k dispozici pro malování;-). Ale pravda, že řepa by mě už taky dohanala k slzám.

      Vymazat