Hrníčkově

  Máte rádi staré věci? U nás by se jich našla spousta. Od žídlí a stolů, lustrů, přes hračky, až po nádobí v kuchyni. Líbí se mi představa, že už někomu sloužily a ve své době nadělaly asi hodně parády. Slouží i nám, a navíc pořád vypadají dobře (když nepočítám křeslo, které už pod nenechavými prsty holek značně opelichalo). Trubková pérovací židle patří k mým nejoblíbenějším kouskům, a také nejpohodlnějším!

  Asi před dvěma lety jsem na Vánoce dostala první sadu klasických hrnků - možná je znáte jako kafáče. Pije se z nich báječně. A stejně jako si nevezmu dva dny po sobě stejné oblečení, i v jejich případě můžu pít každý den z jiného. Ačkoliv je nesbírám systematicky, ale náhodně, dnes jsem jich napočítala 20. A mám je ráda všechny!

♥♥♥

 

♥♥♥

Mít tak svého Girarda!

 Alexander Girard patří k mým oblíbeným návrhářům. Narodil se v roce 1907 v New Yorku, ale vyrůstal v Itálii, kde také vystudoval architekturu. Nejznámější je asi jeho textilní tvorba (v 50.-70. letech spolupracoval např. s Ray a Charlesem Eamesovými, Gergem Nelsonem), hned v závěsu jeho figurky inspirované lidovým uměním. Se svou ženou byli vášnivými sběrateli  a svou bohatou sbírku textilií, lidového umění a hraček věnovali státu Nové Mexiko, které pro ně v "Museum of International folk Art" muselo vytvořit nové muzejní křídlo.
 Ve Vitra muzeu, které jsme navštívili v říjnu, pak byla k vidění spousta textilií a hraček. Kouzelné! I já zatoužila mít doma svého "Girarda". A tak si s holkami můžem aspoň zahrát aspoň pexeso, i když vážně uvažuju o tom, že si i některý jeho obrázek překreslím a dám na zeď!

Malování

Naše stěhovací horečka dosahuje vrcholu. Včera v noci jsme dokončili další díl tisícikouskové skládánky a šampaňským zapili dokončení. Samo s sebou, že ještě pár věcí zbývá, ale to životně důležité, je hotovo...

(Holky, dřez ještě stále není;-).)

Poslední čtyři dny (a noci) jsme se bavili malováním pokojíku pro holky. Bavilo nás to a i výsledek za to stojí! Opravdu. O návrhu jsem psala tu a po drobné korekci na něj opravdu došlo.

Haleluja!

Rozrůstáme se

Oh hello! Vítejte u nás!
Může za to H., kterému tímto děkuji. Nevím, jestli na ně narazil jen tak náhodou a chtěl si je dopřát pro sebe, nebo znal kritický stav u nás v kuchyni, nebo mi prostě četl myšlenky, ale tento kup se mu opravdu vydařil. Ostatně, není to poprvé. Řeč je tentokrát o židličkách. Jedna nám odešla nedávno, nevydržela nápor mojí váhy a málem zapříčinila neštěstí, další je třeba pro návštěvy. Naše rodina se rozrostla natolik, že u oblíbeného kafe v kuchyni už někteří musí postávat.
Tohle je ovšem skvost. Poctivá česká výroba (doufám, že nekecám a někdo mi třeba řekne víc). Trochu retro (60. léta). Na sezení víc než pohodlná. A hned 2x. Přijďte si posedět! ;-)

Skvělá k našim původním!

A tady kousek naší kuchyně. Zařizovalo se s pár korunami v kapse. Původní židle, až na tu jednu, slouží stále.

Jen ten lustr si žije vlastním životem. Prý byl krátký drát...

Odpolední

Ano, můj příspěvek je takový odlehčený, odpolední. Je o hrníčku, čaji a designu. Prostě o všem, co se dnes sešlo na stole při krátké odpolední siestě.

Tak za prvé, rozšířila se nám sbírka kávových / čajových hrnečků, o kterých jsem před časem psala zde. Mám radost, jsou všechny neustále vytížené. Shodou okolností mají ony dva (staro)nové stejně jarně zelený dekor jako naše kuchyň. A co jiného v nich dnes mohlo skončit než zelený čaj:-). V čajích se sice nevyznám, o kvalitě toho vím jen velmi málo, ale jasmínový si dám ráda vždy. Věděli jste, že ochucené zelené čaje byly doménou číňanů od 9. století a byly určeny výhradně pro dvůr panovníka? A že pro jasmínový čaj, jehož základem může být čaj zelený, bílý, či dokonce černý, se jasmínové kvítky sbíraly vysoko v horách? A že ten nejlepší pochází z Číny (hornatá provincie Fujian na JV straně) a Vietnamu? Takže tento cejlonský asi nebude kvalitou nic moc, ale i tak chutná. Ostatně, ani na stránkách výrobce se o něm (natož o výrobci Tarlton) nic nedozvíte. Takže příští volba snad bude lepší....

Počtení u čaje však bylo kvalitnější. Musím za něj poděkovat H., který mě na článek v Dolcevita upozornil. Představen byl byt jako ten náš, tedy 19. století, vysoké stropy, velkorysé prostory. Dokonce i dispozice podobná. Vymalován a vybaven stylem, který bych si taky nechala líbit, jen mít tak ještě někde ukryt velký pytel peněz. Takže jsem si zavzdychala a pokud chcete, vzdychněte si se mnou. Jen ten válečkový dekor na zdi, tím si nejsem tak jistá. Pořád se mi vybavuje babiččina vesnická komůrka...

foto: http://www.sculpt.cz/praha-1

foto: http://www.sculpt.cz/praha-1

Rekonstrukce a zařízení bytu (více zde) proběhla pod taktovkou kreativního týmu nového pražského studia Sculpt, který stojí i za návrhy a výrobou vlastních kousků nábytku, čerpajících to nejlepší z historie designu. Jako tahle obýváková komoda... Avšak už zběžný pohled mě informoval o tom, že v bytě dlouhodobě nikdo nebydlí, natož aby tu pobíhaly děti. Takže slovo závěrem. Na takový byt mám ještě čas, do důchodu daleko;-).

foto: http://www.sculpt.cz/praha-1

Skoro nová

Kdybyste ji viděli před tím, asi byste ji těžko poznali. Přišla k nám celá umouněná a s velkými ranami, které utržila časem. Je jí taky už kolem osmdesátky. Možná víc, možná míň....

Taška po manželově prababičce je jedním z pokladů, které k nám připutovaly z Prahy spolu s knihami. Prababička Inka si ji ušila ve 30. letech, když s pradědečkem poprvé začali jezdit do Jugoslávie. Aby byla trochu za parádnici. (Od těch dob se příliš nezměnilo, že?!) Časem taška přestala plnit svůj účel a skončila někde pod hromadou dalších nánosů a světlo znovu spatřila až při nedávném "velkém" stěhování.
Pro její záchranu stačilo málo - několikrát ručně vyprat a použít všechny dostupné odstraňovače skvrn (i přesto některé setrvaly, potvůrky!), olejem napustit dřevěné části, koupit nové provázky na ucha a vzít jehlu do ruky a zašít ony rány.

Tadá, tady je. Krasavice!

O kapku lepší?

Otazník v nadpisu nechávám záměrně. Ne všichni jsou totiž ochotni "vylepšit si" ranní kávu jako já. Ostatně, chápu je. I já měla období, kdy bych si nedala jinou než pořádné presso v pidišálku a i cukr bych považovala za záležitost zcela barbarskou. Ale časy i chutě se mění. Presso mám sice ráda pořád, ale s pravidelným výdejem mateřského mléka u mě stoupá chuť po mléce kravském i po sladkém. Takže jsem vlastně skončila spíše u mléčné kávy... A aby nebylo všem barbarskostem konec, objevila jsem další dobrůtku - kávu s příchutí. Teda, mlékem už ji nekazím, zato do ní přidávám kapku voňavého sirupu, jež jsem objevila na stránkách Tchibo. A vůbec to není špatné;-).

Káva v moka servisu Nefertiti od Jaroslava Ježka (více zde: http://expo58.blogspot.cz/2010/02/prostreno.html a zde: http://expo58.blogspot.cz/2008/03/nefertiti-jaroslava-jeka.html).

Jarní barvy

Včera už to u nás vypadalo opravdu jarně. A nejen venku... To čekání je nějaké dlouhé!

Tak si ho zpříjemňujeme jak se dá. Třebas i kávičkou z našeho oblíbeného moka servisu Lillien.

I love... ORANŽOVÁ

Věci, které mám ráda!

... koberec v naší pracovně...
... lampička na nočním stolku...
... Johančin pejsek po babičce...
... šaty pro Johanku "ulovené" včera ve výprodeji v HM...

Houpi houpi

Ve sklepech a na půdách jsou schované poklady. O jednom jsem věděla už dlouho, ale až doteď nebyl důvod vytáhnout ho na světlo. Když už se na něm ale ocitl, muselo to jít šup šup. Nemám ráda "kostlivce ve skříni", i když jich tam taky několik mám:-). Tohoto koníka jsme s mým mužem zvládli rychle. Neexperimentovali jsme, protože jsme mu chtěli nechat co nejvíc z jeho původní tváře. Takže tady je:

A největší radost má doufám Johanka!