středa 7. června 2017

Na cestě V

Den 5. a 6. - hlavní turistické atrakce

 Jako správní turisté jsme nechtěli hlavní atrakce NY vynechat. Kdysi už jsem v soše Svobody byla, v její korunce, ale musím přiznat, že příliš není o co stát. Šroubovice schodů nahoru, pak se rychle vyfotit, rozhlídnout a zas šroubovice schodů dolů. Za vámi štrůdl lidí. Je pěkné prozkoumat vnitřní konstrukci sochy, ale tu vidíte i z horního patra podstavce a v muzeu se dozvíte o stavbě sochy do nejmenší podrobnosti vše. Lístky jsem kupovala ještě v Česku, zhruba měsíc předem, a korunka byla do září beznadějně vyprodaná...
 Jinak doporučuji opravdu všem koupit lístky v předstihu, ušetříte dost peněz. Někdy se podaří v akci koupit i voucher. Tak jsme to měli při koupi lísků na Freedom Tower. Ušetřili jsme dobrých 20 Dolarů oproti ceně na místě. Nadto se vyhnete frontám a jste vpuštěni přednostně.

 






 

Muzeum na Ellis Island, kde na počátku 20. století přistávaly lodě s imigranty (až do roku 1954), pro nás bylo velkým zážitkem. Jen u expozice o přelomu minulého století jsme strávili několik hodin. Pravda, pro děti to úplně není, ale dospělí se zabaví na dlouho. Můžete sledovat různé národnosti, jejich uplatnění po příjezdu do Spojenách států, vzpomínky pamětníků, tuhnoucí atmosféru v době finanční krize... V mnohých aspektech se situace před sto lety podobá té dnešní. Celé muzeum jsme projít nestačili, na to bychom tam potřebovali být celý den. Tak aspoň vzpomínková fotka z přijímacího sálu (Registry Room) pro imigranty.





Fontána poblíž World Trade Center od jednoho z nejlépe placených amerických výtvarníků Jeffa Koonse. V té samé době se před Rockefellerovým centrem instalovala jeho nafukovací socha baletky, která rozvířila debatu o plagiátorství. Více zde. Jeff Koons je ale známý tím, že dokáže vtipně parodovat nevkus naší společnosti.




V dáli, za Empire State Building, stojí nový štíhlý mrakodrap od Rafael Viňoly Architekts, který je nyní druhou nejvyšší budovou Manhattanu a nejvyšší rezidenční budovou Spojených států. Penthouse (horní byt) se prodal za 95 milionů Dolarů, což z něj udělalo nejdražší byt vůbec. Prý patří arabskému šejkovi. Budova je to vskutku elegantní a výhledy nádherné - pokud se nebojíte výšek jako já. Nakoukněte zde.



úterý 30. května 2017

Na cestě IV

Víkendově - dolní Manhattan


Vlevo nový rezidenční mrakodrap z kanceláře Franka Gehryho (se základní školou pro 600 žáků).Vpravo, pod černými plachtami, jeden z prvních mrakodrapů Manhattanu Woolworth Building, postavený v neogotickém stylu v letech 1910-1912. Až do roku 1930, kdy byla dokončena Chrysler Building, byl nejvyšší budovou světa.







Přístupová lávka k revitalizovanému nábřeží u Brooklynského mostu.


Nový dopravní terminál (vlakový a metro) u World Trade Center od španělského architekta Santiaga Calatravy. Poněkud rozmařilý a předražený projekt, ale působivý.

 




A na závěr zaručeně nejošklivější mrakodrap celého Manhattanu (dole) - rezidenční budova od architektů Herzoga a de Meurona. Tak nevím, nešlo by to líp, třeba takto?




středa 24. května 2017

Na cestě III

Den třetí - návštěvní sobota - na druhém břehu East River

 Není nad takové náhody, jako např. v NY potkat bratra, se kterým se doma neustále míjíte, nebo kamarádku, kterou jste skoro rok neviděli. A jako bonus i kamaráda, který se sem před rokem za prací přistěhoval.





Jeden z klubů ve Williamsburgu (Brooklyn), který jsme si při odpolední procházce prošli.



Vpravo budova sekretariátu Spojených národů od Le Corbusiera, Oscara Niemeyera a Wallace K. Harrisona z r. 1953. Pozemek na stavbu, která měla původně stát v Queens, věnovala rodina Rockefellerů a stejně tak předvybrala i architekta. S touto stavbou pronikl do NY tzv. internacionální styl.

Budava MetLife (dříve PanAm) patří k jedněm z těch, které newyorčanům k srdci nepřirostly. V době své dostavby, v roce 1963, byla největší komerční administrativní budovou na světě. Za jejím střízlivým vzhledem stáli uznávaní architekti Walter Gropius (někdejší ředitel Bauhausu ve Výmaru) a Pietro Belluschi.

Grand Central Station - hlavní nádraží




úterý 23. května 2017

Na cestě II

 Po dlouhé době se nám podařilo odjet bez dětí. Což znamenalo, že jsme si mohli v klidu projít také pár muzejí. Menší galerie jsme pro tentokrát vynechali. Vybírali jsme si většinou dny, kdy pršelo, do Guggenheima nám dokonce chodila varování před bleskovými povodněmi. Jednu nevýhodu to mělo - stejný nápad dostala i většina ostatních turistů.

Den druhý - nejškaredší - Guggenheimovo muzeum, Frickova sbírka

 Měli jsme štěstí na výbornou výstavu, která mapovala historii sbírek Guggenheimova muzea: Visionaries: Creating a Modern Guggenheim. Poznali byste na ní všechna zásadní díla dějin umění od konce 19. století až po abstraktní expresionismus (více zde). My se kochali a nakonec v muzeu strávili skoro 5 hodin.
 Večer jsme se ještě vydali do Frickovy sbírky - sbírky ocelářského magnáta Henry Claye Fricka, zpřístupněné veřejnosti v roce 1935. Přáním Fricka bylo, aby si jeho sbírku mohl prohlédnout každý, proto mají jednou v měsíci vstup zdarma. My se zrovna trefili a přišli na večírek, který zde pro návštěvníky nachystali. Na nádvoří hrála živá hudba, byly připraveny skicáky pro ty, kdo by měli chuť kreslit, občerstvení, průvodci... Frickova sbírka obsahuje evropské skvosty od gotiky po 19. století a on sám byl milovníkem umění v pravém slova smyslu, svá díla si s sebou bral i na cesty. Co se mi na sbírce líbí je, že není řazená chronologicky, ale vedle sebe visí např. Bellini a Tizian.
 A aby toho nebylo málo, zašli jsme se podívat na nové stanice metra - ať můžeme srovnávat s pražským.No, jednoduché, čisté, utilitární. Nic víc, nic míň.










Alexander Calder - můj oblíbenec a jeho první kinetický objekt



Vítězka ceny Hugo Bosse (cena pro současné výtvarníky zaštiťovaná G. muzeem) pro rok 2016 Anicka Yi s instalací Lifestyle wars - mravenci pobíhající i mrtví ve strukturách připomínajících vnitřek počítače


Frickova sbírka jen na jednom snímku z nádvoří, uvnitř se fotit nesmělo.


A jedna z nových stanic metra...