středa 24. května 2017

Na cestě III

Den třetí - návštěvní sobota - na druhém břehu East River

 Není nad takové náhody, jako např. v NY potkat bratra, se kterým se doma neustále míjíte, nebo kamarádku, kterou jste skoro rok neviděli. A jako bonus i kamaráda, který se sem před rokem za prací přistěhoval.





Jeden z klubů ve Williamsburgu (Brooklyn), který jsme si při odpolední procházce prošli.



Vpravo budova sekretariátu Spojených národů od Le Corbusiera, Oscara Niemeyera a Wallace K. Harrisona z r. 1953. Pozemek na stavbu, která měla původně stát v Queens, věnovala rodina Rockefellerů a stejně tak předvybrala i architekta. S touto stavbou pronikl do NY tzv. internacionální styl.

Budava MetLife (dříve PanAm) patří k jedněm z těch, které newyorčanům k srdci nepřirostly. V době své dostavby, v roce 1963, byla největší komerční administrativní budovou na světě. Za jejím střízlivým vzhledem stáli uznávaní architekti Walter Gropius (někdejší ředitel Bauhausu ve Výmaru) a Pietro Belluschi.

Grand Central Station - hlavní nádraží




úterý 23. května 2017

Na cestě II

 Po dlouhé době se nám podařilo odjet bez dětí. Což znamenalo, že jsme si mohli v klidu projít také pár muzejí. Menší galerie jsme pro tentokrát vynechali. Vybírali jsme si většinou dny, kdy pršelo, do Guggenheima nám dokonce chodila varování před bleskovými povodněmi. Jednu nevýhodu to mělo - stejný nápad dostala i většina ostatních turistů.

Den druhý - nejškaredší - Guggenheimovo muzeum, Frickova sbírka

 Měli jsme štěstí na výbornou výstavu, která mapovala historii sbírek Guggenheimova muzea: Visionaries: Creating a Modern Guggenheim. Poznali byste na ní všechna zásadní díla dějin umění od konce 19. století až po abstraktní expresionismus (více zde). My se kochali a nakonec v muzeu strávili skoro 5 hodin.
 Večer jsme se ještě vydali do Frickovy sbírky - sbírky ocelářského magnáta Henry Claye Fricka, zpřístupněné veřejnosti v roce 1935. Přáním Fricka bylo, aby si jeho sbírku mohl prohlédnout každý, proto mají jednou v měsíci vstup zdarma. My se zrovna trefili a přišli na večírek, který zde pro návštěvníky nachystali. Na nádvoří hrála živá hudba, byly připraveny skicáky pro ty, kdo by měli chuť kreslit, občerstvení, průvodci... Frickova sbírka obsahuje evropské skvosty od gotiky po 19. století a on sám byl milovníkem umění v pravém slova smyslu, svá díla si s sebou bral i na cesty. Co se mi na sbírce líbí je, že není řazená chronologicky, ale vedle sebe visí např. Bellini a Tizian.
 A aby toho nebylo málo, zašli jsme se podívat na nové stanice metra - ať můžeme srovnávat s pražským.No, jednoduché, čisté, utilitární. Nic víc, nic míň.










Alexander Calder - můj oblíbenec a jeho první kinetický objekt



Vítězka ceny Hugo Bosse (cena pro současné výtvarníky zaštiťovaná G. muzeem) pro rok 2016 Anicka Yi s instalací Lifestyle wars - mravenci pobíhající i mrtví ve strukturách připomínajících vnitřek počítače


Frickova sbírka jen na jednom snímku z nádvoří, uvnitř se fotit nesmělo.


A jedna z nových stanic metra...


 


pondělí 22. května 2017

Na cestě

 Vždy, když vyrazíme za hranice, máme tendenci srovnávat. New York sice není Olomouc a nikdá nebude, ale jsou věci, který se srovnávat dají. Veřejný prostor, ulice s cyklostezkami, odpadová politika, doprava, kultura... Překvapilo mě, kolik se toho za posledních 15 let změnilo.

 Na spoustě míst je doprava výrazně omezena, některá turisticky atraktivní místa dokonce uzavřena. Přibyly cyklostezky, zeleň, nábřeží se postupně mění v parky. Auta také "zezelenala", většina taxi už je elektrických či hybridních, stejně tak i spousta osobních aut a městských autobusů, což se pozitivně projevilo na kvalitě vzduchu i hluku. Nově se tu také třídí odpady - ačkoliv tzv. měkké plasty jdou pořád do smíšeného odpadu.
 Každý kousek volné plochy je zazeleněn, udržován a dost často také doplněn o nějaké umělecké dílo. Dětská hřiště jsou doslova na každém rohu, ta větší i s toaletami a vodními prvky. Vyjímkou nejsou ani veřejná sportoviště vč. skateparků. Všude jsou pítka na vodu, někde i s kohoutky pro psy. Pítka jsou také ve veřejných budovách, takže naše láhev s vodou zůstávala plná. A ty lavičky - spousty laviček!
 Páteřní cyklostezky jsou většinou odděleny od chodců i aut pruhem zeleně či pruhem pro parkování, což se mi zdá jako skvělý nápad. Po Central parku se jezdí jedním směrem, to ale není problém, protože v několika místěch jsou stezky také napříč a během pár minut jste tam, kde potřebujete. Mezi chodce kola nesmí! Olomouci, haló!
 Hlavní rozdíl však vidím v ohleduplnosti řidičů k chodcům. Kolikrát se nám stalo, že zasnění, s hlavou v oblacích (či krkem vykrouceným k mrakodrapům) jsme vešli do silnice na červenou, ale nikdy nás nikdo nepřejel, ba ani netroubil...

Den první - aklimatizační - Central park

vodní rezervoár Jacquelin Kennedy Onassis, postavený roku 1860

Shakespearova zahrádka (každá květina v ní odkazuje k některému citátu z Shakespearových her)

Belveder (hrad postavený autorem parku Calvertem Vaux r. 1869)


 
Strawberry Hills -  meditativní místo, které nechala zbudovat Yoko Ono v roce 1985 při příležitosti 45. výročí narození Johna Lennona (na dohled od místa úmrtí). Vždy, když jsem tu byla, tak někdo zrovna hrál písničky od Beatles.



Fonrána Bethesda - součást systému, který přiváděl do NY čerstvou vodu (socha anděla je první veřejnou zakázkou NY, která byla zadána ženě)





Socha Vladislava II. Jagellonského jako sjednotitele zemí střední Evropy a vítěze bitvy u Grünwaldu.

"Kleopatřina jehla" - obelisk stojící za Metropolitním muzeem a dovezený r. 1881 z Egypta (původně vztyčený roku 1600 př. n. l. v Heliopolis). Met je plné egyptských pokladů.

středa 4. ledna 2017

Z ledového království

(Nejen) pro maminku...
Z procházky novoročním ledovým královstvým...

 















Zase ten rok uběhl jako voda.