Citronový

Pekly jsme dnes všechny, misky holky dokonale vylízaly jako kočičky a nakonec ještě vymalovaly citrónky. Až se vzbudí, koláč na ně bude čekat na stole.

Inčin koutek

Inčino vylepšené zákoutí o úlovek ze zářijového Designmarketu - závesný mobil "vrána a liška". Příběhy O chytré kmotře lišce u nás patří k těm oblíbeným, tak aspoň pro holky tahle malá legranda. Vystřihovaly jsme společně. Kdyby visel ze stropu, bylo by to nejlepší, ale kdo má lézt do 4 metrů?

 A výrobce? Pepe!

Hopsajdá

Jedno sobotní odpoledne v příjemné společnosti. Při nejoblíbenější činnosti mých holek - hopsání. Žádná kultura, jen trocha čerstvého vzduchu a letadel v pozadí.

Léto!

   Posledních pár měsíců uteklo jako voda. Nestíhám fotit, nestíhám psát, šít, háčkovat... Na druhou stranu si ale každou chvíli hodně užívám, letní radosti jsou intenzivní. Janka vzala Inku na milost a konečně si začínají hrát, Inka brebentí o sto šest a už není problém se s ní domluvit, dokonce sama od sebe začala chodit na nočník. I přes některé nezdary je to každým dnem lepší, spotřeba plinek klesla na jednu noční. Za poslední dobu holky tolik vyrostly! 

   Hodně času trávíme na "zahrádce", v sadu právě dozrávají meruňky a první švestky, ze kterých nás dnes trochu bolela přejezená břicha. Třešně, jahody a rybíz jsem ani vyfotit nestihla, všechno u nás mizí rychlostí blesku.

   Čeká nás ještě pár výletů, možná i dovolená. A mě nová práce, už od srpna (!!!), ale taková se neodmítá. Bude to má premiéra, těším se i bojím zároveň. Času nebude nazbyt, kór když se k tomu zadařilo i doktorské studium. To jsou ti věční studenti! Takže honem honem, užít si ještě zbytku společného léta, než mě pohltí pracovní povinnosti.

Máme zahrádku v pytli

Opravdu a bez legrace. V centru města, ještě v hradbách, v malém kousku zeleně, která zůstala na nějaký ten rok uchráněna před velkolepými budovatelskými plány městských zastupitelů. Jo, a taky hned vedle hospůdky. ;-)

 Tomuto kousku Olomouce jsme úplně propadli. Bavíme se a baví nás to!

Polně nedělně

 

Jen tak mobilem, polem nepolem, hanáckou krajinou za pivem a limonádou...

 

Kávová pauza

Někdy člověk vidí trochu červeně...
Tak aspoň krátká poobědová pauza se staronovým přírůstkem do kuchyně, kávovarem.
A s novým číslem Art + Antiques, tentokrát mimořádně výživným. Vždycky se těším, až ho rozbalím. I když mi to někdy trvá dýl.
A kouskem něčeho pro mlsný jazyzýček.
Pěkné úterý všem!

Nedělně

Nedělní poobědová chvíle...

Kytice z Těšíkovského údolí, železitá minerálka taktéž (aneb na jaře doplňujeme minerály). Nová mini-konvice mě těší už víc jak týden, dostala jsem ji od muže darem. Bez kávy to prostě u nás nejde;-).

Krásné nedělní odpoledne všem!

Žlutě čtvrteční

Nazvala bych to drobné radosti čtvrtečního dne, ale ty radosti jsou přeci jen víc než drobné...

Pryskyřníky do naší kuchyňské džungle a taštička z mé oblíbené látky od Jany G...
Bezlepkové, bezvaječné, nemléčné a přesto vynikající sušenky s meruňkami Jiřinky...
Neplánovaná návštěva kamarádky z Kroměříže...

Holky, díky za krásný den!

On-line

Po delší neplánované pauze konečně on-line. Závěr loňského roku neproběhl úplně dle našich představ, ostatně asi jako celý rok 2013, který byl velmi intenzivní. Náročný, někdy smutný, vysilující. Podobně tak i naše Vánoce, kdy nás rozdělila viróza. Stromeček na Štědrý den zůstal na balkóně... Ale, mohlo být hůř a to pěkné, co nás loni potkalo, stálo za to - už jen pro ty úsměvy zdravých dětí, pro ty báječné lidi okolo (blogosféru nevyjímaje), pro mého muže i hvězdné nebe nad námi! Nechť na nás i na vás čeká hodně dobrého i letos!

Konečně v novém! (Asi nic pro milovníky bílé - tu mám ale taky ráda.)
 

 

Den K

Dnes naplno vykvetl dárek od Johanky, bílá Amarylis. V těchto šedých dnech, kdy ani s foťákem neumím zacházet, mi dělá velkou radost. Dnes se taky dokončuje nová kuchyň. Snad nebude nic chybět. Ještě spustit topení, nasadit kohoutky na vanu a hurá, můžeme se stěhovat...
Do nové kuchyně nové chňapky. Tuším, že nebudou poslední a z Ježíškovy dílny přibudou další.

Ubrus je úlovkem ze second-handu. Hezké šedivé dny všem!

Stínový

Jednou z mála výhod původních okenních skel jsou poetické obrazy, které vytvářejí na zdech, a vlastně i při každém pohledu ven. A někdy se k nim ještě něco přidá...

Čtvrteční návštěvní

Někdy je třeba trocha socializace. Popovídat si s kamarádkou, kterou jsem dlouho neviděla, trošku si postěžovat, ale hlavně se pořádně zasmát. Probrat společné záliby a vzájemně okouknout děti. Bylo to milé a rušné dopoledne. I koník si musel dát trochu kafe. :-)

2013 (1913)

Doputovala i ke mně, těším se na ni. Knížka 1913. Psaná přesně tím úsporným stylem, který mám ráda. I když o událostech, ze kterých mrazí. Je správná chvíle s ní začít - děti začínají spát synchronizovaně (jen to nezakřiknout!). A ke knížce kousek koláče (recept podle Janaathome) a trošku burčáku. Dneska opravdu neuklízím!!!

Jahodový

Tento týden se odehrává ve znamení jahod. Ze samosběru jsme si jich přivezli 18 kilo, jsme totiž milovníci marmelád. Loni se moc neurodilo a u nás ve spíži to bylo poznat. Letos snad chybět nebude. Zavařeno je přes 30 skleniček marmelád, džemů i omáček na knedlíky.

Hádejte co bylo na oběd?... Tvarovohé knedlíky s jahodovým přelivem;-).

Kdo by chtěl znát super rychlý a zároveň výborný recept na ony knedlíky (asi pro 4 jedlíky), tady je:
2 kostky měkkého tvarohu
7 vrchovatých lžic polohrubé mouky
špetka soli
kulička másla
Promíchat, užmoulat kuličky velikost švestek, hodit do vařící vody a nechat vyplavat (cca 8 min.). Nakonec jen polít máslem a rozvařenými jahodami s cukrem.

Růže, růže a zase jen růže

Myslím si, že na světě je spousta hezčích květin než jsou růže. Ale vždy jen do té doby, než naplno propukne jaro v rozáriu. Jakmile vkročím mezi záhony omamně vonících růží, jsem ztracena. Dokázala bych k nim čichat hodiny a stále dokola je prohlížet. Těch druhů! Z celého světa! To je jiné kafe než dokonalé růže z chladícího boxu v květinářství. Musím říct, že své dělají i betony, které mám jako jedna z mála ráda - už jen proto, že se nad nimi spolu s horkým vzduchem vůně krásně vznáší.

Tady přichází další oblíbené zákoutí - s bylinkami. Johanka neomylně míří k heřmánku, který zná z Krtečka.

A na závěr nezbývá než pozdravit želvu v jezírku.

Červnový...

Konečně se vyjasnilo a i nám začíná ta pravá, skoro rázdninová nálada. Holky se každý den těší ven - Janka na průlezky a písek, Inka na ochutnávání trávy, ke které už se s přehledem vždycky doplazí. A já na ty letní pochutiny jako jahody, třešně, melouny, ale i fazolky, ředkvičky, saláty, první med, brambory a tak.
Nevím, jestli červen přijde tak krásný i mé mamince, ale letos bude určitě mimořádný. Oslavíme totiž její padesátiny. Říkám si, že to ani není možné, v mých (a nejen mých) očích je pořád mladice, takže tomu lze jen stěží uvěřit. Ale přeci...
Doufám, že ty s láskou dělané pozvánky na oslavu aspoň trochu potěší!

Když prší

Venku leje jako z konve, doma tma, druhá káva ve mně, ale i tak se mi zachtělo nějakých drobností, které zlepší můj den. Na stůl jsem konečně dala běhoun koupený nedávno v second-handu, vykradla se ven a ustřihla pivoňky, povážlivě skloněné k zemi. Rozvírají se rychlostí blesku a omamně voní - škoda, že to necítíte. Zdá se mi, že loni byly jiné, červené. Je to možné? Že by tohle s nima udělala sousedící magnólie? Nebo je má paměť děravá? To spíš...
Udělala jsem si Jell-o. Kdo byl ve Státech, nejspíš zná. Je to prostě želatina, kterou milují hlavně děti. A já. Opravdu se na lžičce třepe tak, jak si to pamatuju z jedné scény v Jurském parku. Pro dnešek modrá - trochu jedovatá, přesto dobrá.
A k vrcholu mé spokojenosti zbyl i čas na přečtení zajímavého rozhovoru  s architektem Viktorem Rudišem v Art+Antiques, nejen o hromadné (panelové) výstavbě u nás...
Takže děti můžou klidně vstávat, já jsem spokojená.

Zamilovala jsem se...

Nejdříve jsem uviděla tuhle fotku...

... a okamžitě se zamilovala. Do fotky, do fotografa, a především do těchto šatů! Věřili byste, že je to foceno v Olomouci? A že šaty prodává můj oblíbený obchod Flop? A že jsem tam jen tak náhodou zašla a ony tam zrovna byly? Byly. Jen jsem zjistila, že zrovna tahle barva a velikost 34 nejsou pro mě. :-(
Ale vše mělo happy end. Hned vedle totiž visely šaty v béžové barvě a ve velikosti 36. A to byly přesně ty, které čekaly na mě. Věděly totiž, že budu potřebovat něco slušivého na křtiny našeho druhorozeňátka.
Vzorné řemeslné provedení šatů mi nedalo a prozkoumala jsem stránky COSu. Na co jsem narazila, mě mile překvapilo. Oblečení v něžných pastelových barvách a plné krásných originálních detailů mě naprosto okouzlilo a tuhle švédskou značku jsem si okamžitě oblíbila. A velký bonus, COS prodává podobné kabelky jako šije Rosa;-).

Tady jsou! Jen nevím, které boty k nim.

Takže na křtinách budu za dámu. I ♥♥♥ COS!
PS: Sukně skrývá tajné kapsy na dudlík a kapesník:-).

Fair(trade)

Na můj vkus se toho poslední dobou kolem mě děje příliš mnoho. Ať už dobré, či špatné. A tak na odpočinek, natož záliby, nezbývá moc času. Dnešek je výjimkou. Děti upadly do spánku téměř synchronizovaně, takže jsem se v klidu mohla začíst do starého čísla mého oblíbeného Dwellu a nasávat inspiraci. K tomu káva s nejlepším třtinovým cukrem, který jsem zatím objevila a s čokoládou, kterou mi muž dovezl ze Švýcarska. Obojí Fairtrade. A hlavně ta čokoláda - s férovou porcí lískových oříšků!

PS: To byste nevěřili, jak Američani milují naše Thonetky. ;-)