Trvalo mi to dlouho, hodně dlouho. Ale přehoz na postel pro Janku konečně hotov. A takový, jak jsem si ho představovala. Je to dva roky, co jsem se naučila háčkovat, tak to výročí musím trochu oslavit. Třeba zase háčkováním, když mi ta chřipajzna nedá napít vína.

Hrníčkově

  Máte rádi staré věci? U nás by se jich našla spousta. Od žídlí a stolů, lustrů, přes hračky, až po nádobí v kuchyni. Líbí se mi představa, že už někomu sloužily a ve své době nadělaly asi hodně parády. Slouží i nám, a navíc pořád vypadají dobře (když nepočítám křeslo, které už pod nenechavými prsty holek značně opelichalo). Trubková pérovací židle patří k mým nejoblíbenějším kouskům, a také nejpohodlnějším!

  Asi před dvěma lety jsem na Vánoce dostala první sadu klasických hrnků - možná je znáte jako kafáče. Pije se z nich báječně. A stejně jako si nevezmu dva dny po sobě stejné oblečení, i v jejich případě můžu pít každý den z jiného. Ačkoliv je nesbírám systematicky, ale náhodně, dnes jsem jich napočítala 20. A mám je ráda všechny!

♥♥♥

 

♥♥♥

Koupelnově

Dnes na trochu jinou notu, takovou tu běžnodenní, koupelnovou. U nás doma.
Když jsme rekonstruovali byt, měla naše představa nové koupelny velkorysejší parametry. Buď novodobá rekonstrukce historické koupelny s dobovými prvky, nalezenými v různých anticích, nebo naprostý jednoduchý, betonovou stěrkou upravený prostor se skleněnou příčkou sprchového koutu. Musím však přiznat, že obě varianty vzaly za své se ztenčujícím se rozpočtem či s nedostatkem dělníků, kteří s betonovou stěrkou umí pracovat. To, co jsme sami zvládli za linkou, se přeci jen s koupelnou nedalo srovnat. Samozřejmostí nakonec zůstaly jen dveře (repliky původních), které stejně jako v celém bytě nahradily druhotně osazené panelákové. Koupelna nese rysy kompromisu, ale nakonec se nanejvýš osvědčila. Za mě nejvíc vyhřívaná dřevěná podlaha!
S holkama jsme pak ještě celé odpoledne strávily dekorováním - stříháním a lepením kapek na zástěnu. Aby koupelna působila osobitěji, hravěji, prostě aby byla "naše". Prší nám teď v koupelně pořád. Už jen to světlo a pár doplňků...

Novinky z kuchyně

Ještě před Vánoci se nám doma podařilo dokončit několik drobností. 

Jednou z nich jsou i ušité záclony a nové poličky v kuchyni. Obojí už slouží. 

Přibylo i pár nových hrnečků...

A dárek od Ježíška, po kterém jsem pokukovala už od doby, co mi jej kdysi ukázala Pondělí.

Zatopíme

Naše (staro)nová kamna už čekají na první zátop. Těším se jak malá holka. Půl roku si pobyly u kamnáře a teď si odbývají svůj první týden v naší ložnici. Chybí ještě sklo kolem a dotřít trochou barvy, ale pro mě jsou nádherná už teď. Škoda jen, že dveře jsou otvíravé směrem k nim, při jejich výrobě se s kamny nepočítalo... Holt, i to 19. století má své kouzlo. Doufám, že nás zahřejí!

PS: Ať žijí bazary! Díky, Honzo!

Inčin koutek

Inčino vylepšené zákoutí o úlovek ze zářijového Designmarketu - závesný mobil "vrána a liška". Příběhy O chytré kmotře lišce u nás patří k těm oblíbeným, tak aspoň pro holky tahle malá legranda. Vystřihovaly jsme společně. Kdyby visel ze stropu, bylo by to nejlepší, ale kdo má lézt do 4 metrů?

 A výrobce? Pepe!

Co by bylo léto bez malování

Stává se to pravidlem, už čtvrtý rok po sobě malujem - stropy, zdi. Tentokrát přišla na řadu chodba. Zdála se nám nedodělaná... To ona ale opravdu je. Chybí toho povíc. Parapet, sklopné židle z divadla, stoleček, lustr, botník. Úkolů je dost ještě na celý rok. Ale už jsme aspoň začali!

Šablona původního vzoru, který jsme na zdech našli.

Takhle nějak to u nás vypadá po 14 dnech. Kolik ještě zbývá?

Girlanda

Myslela jsem, že se pustím do šití, ale ne. Girlandu, tedy spíš girlandy, mám v plánu už dlouho - papírové i látkové. Rozhodně mě nenapadlo, že bych ji uháčkovala. A pak stačí kouknout na jiné blogy a tadá, háčkovaná je na světě!

Byla to rychlovka, cca za 4 hodiny nebylo co dělat. A Johanka má velkou radost, protože si přála uháčkovat něco pro sebe.

Kdybyste hledali návod, tak ten je krásný u Lucy z Attic 24 (zde klik).  Já vím, pořád samá Lucy;-). Už dám pokoj.

Krásný slunný víkend všem!

Kávová pauza

Někdy člověk vidí trochu červeně...
Tak aspoň krátká poobědová pauza se staronovým přírůstkem do kuchyně, kávovarem.
A s novým číslem Art + Antiques, tentokrát mimořádně výživným. Vždycky se těším, až ho rozbalím. I když mi to někdy trvá dýl.
A kouskem něčeho pro mlsný jazyzýček.
Pěkné úterý všem!

Kde vaříme

Naše trochu prokletá kuchyň...

Několikrát předělávaná linka (řemeslníci mají detaily prostě na háku), prasklá voda a následné dvouměsíční sušení zdi za běžného chodu domácnosti, opařená Johanka. Tím vším jsme si prošli na začátku a doufám, že už je tomu konec. Teď už "jen" dozařídit. Linku jsme si nechali dělat na míru, neb dispozice naší kuchyně je atypická, silně nudloidní. Dřez je od Franke a byla to láska na první pohled (skvěle odolává vodnímu kameni i mému nešetrnému zacházení), zbytek Ikea. Stůl, židle, lustr - co dům dal. Model Ještědu z výstavy SIALu. Ještě chybí zaplnit výklenek, nejspíš závěsným systémem z Ikea, stejně jako tomu bylo v předchozí kuchyni. Moc se nám osvědčil, hlavně talíře na stojato. A pak pověsit plakáty a závěsy a... Úkolů je spousta.

  

 

Botník

Zase jeden starý krám, který u nás najde využití. Pamatuju si ho už jen jako dědovu skříň na nářadí a pak léta na chatě, kde ležel nevyužit. A mně se zdá, že na naše boty je jak dělaný. Ač se možná nezdá, je hodně zničený, ale v jádru netknut (dřevo červotoči odolalo). Brzy se do něj pustíme - trocha broušení, barvy, látky, pár nových polic.... Uvidíme. Zatím stojí na chodbě přede dveřmi, zanedlouho už snad vevnitř v té naší;-).

Malé noční zákoutí

Než si pořídím pořádný noční stolek (vysněný k nakouknutí zde), inspirovaná různými recy-nápady jsem zrecyklovala už jednou zrecyklovaný starý šuplík, který do této chvíle sloužil holkám k uskladnění kostek. Novinovými ústřižky vylepené dno jsem přelepila látkou s puntíky, stačilo trochu Herkulese. A postavila k naší posteli. Zaplnit jej už nebyl nejmenší problém;-). Lampička byla prvním dárkem od mého muže a nadšení z ní mě neopouští ani dnes. Obrázek vedle je asi jedním z dvacítky, které ještě nevisí a které možná ani nebude kam pověsit. Tak aspoň takto...

Tady i se stropem - hodně tmavé:-(

A v celém kontextu

Projekt...

... s velkým P. Tedy alespoň pro mě. Nastala totiž doba, kdy trávíme čas převážně venku a z domova se stala spíš noclehárna. Inka je živější než kdykoliv před tím - neposedí, nepostojí, některé úkony zvládne i tisíckrát za sebou. V kombinaci s rostoucími zoubky je to skoro nesnesitelná kombinace. A mě z toho někdy čerti berou. Navíc holky ještě nedošly do fáze, kdy by se spolu zabavily, je to spíš o přetahování, křiku a často i pláči. Takže osvědčená metoda je trávit co nejvíce času venku v přírodě. I když z toho večer bývám unavenější než ony...

Ale, kdyby mi přeci jen zůstalo volných dvacet minut, našla jsem si zábavu. Chci uháčkovat přehoz na postel pro Johanku. Takový ten, co když přežije, odveze si jednou s sebou kdovíkam. Představu mám zhruba tuto, tak uvidíme, kolik měsíců mi to zabere (doufám, že let ne!). ;-). Zatím je má hromádka poměrně chudá. Počítám, že by mohlo stačit cca 220 čtverečků 10x10. S chutí do toho, že?!

Dětský pokoj

Zdaleka není hotovo, ale už teď jsem spokojená. Aspoň tak, jak může věčně nespokojená žena být...

Zbývá toho pořád dost:
- pověsit záclony
- ušít patchworkový kapsář za postel
- uháčkovat přehoz z granny squares
- ušít peřinky do postýlky pro panenku
- ušít polštáře na židličky
- zarámovat plakáty a pověsit
...

Holkám se bydlí dobře, jen pořádek je nekonečný boj.

Kuk

Aneb holky už bydlí ve svém. Co vám budu povídat, v noci je to celkem boj. Plnohodnotného spánku jsme si zatím moc neužili. Ale hodláme tento boj vyhrát...

V pokojíku, stejně jako jinde, pár věcí ještě chybí. Ale to hlavní tam je. Nábytek jsme sesbírali po celé rodině, některé kousky jsou ještě po mně. Lustr visí od soboty, kliky A. přimontoval včera. Končí období kuriózních situací, kdy pro všechny pokoje sloužilo jen 5 klik a sem tam zůstal někde někdo uvězněn.

Žirafu (a slona) přinesl Ježíšek a holky si jich patřičně užívají.

Slunce svítí!

Hezkou středu všem!

On-line

Po delší neplánované pauze konečně on-line. Závěr loňského roku neproběhl úplně dle našich představ, ostatně asi jako celý rok 2013, který byl velmi intenzivní. Náročný, někdy smutný, vysilující. Podobně tak i naše Vánoce, kdy nás rozdělila viróza. Stromeček na Štědrý den zůstal na balkóně... Ale, mohlo být hůř a to pěkné, co nás loni potkalo, stálo za to - už jen pro ty úsměvy zdravých dětí, pro ty báječné lidi okolo (blogosféru nevyjímaje), pro mého muže i hvězdné nebe nad námi! Nechť na nás i na vás čeká hodně dobrého i letos!

Konečně v novém! (Asi nic pro milovníky bílé - tu mám ale taky ráda.)