neděle 30. prosince 2012

Návštěvní

Ačkoliv jsou Vánoce svátky klidu, nicnedělání jsme si ještě moc neužili. S návštěvami rodiny a přátel jsme skončili až dnes večer. Na Štěpána se nás u jednoho stolu sešlo dokonce 16 a bylo to nádherné. Inka putovala z náručí do náručí, Johanka zkoumala dárky, děti štěbetaly a dospělí probírali úspěchy i neúspěchy uplynulého roku. Mít velkou rodinu má něco do sebe... Některé návštěvy se protáhly do druhého dne, jiné trvaly jen krátce, ale byly neméně radostné. A hezké na nich je ti to, že je můžeme kdykoliv zopakovat...

Tady pár mobilních fotek z domu zasvěceného nemocným panenkám (a dětem samozřejmě). Pro znalé - prostě z Jívové;-).




pátek 28. prosince 2012

Štědrý den

Střípky Štědrého dne a hlavně veliká radost Johanky z návštěvy Ježíška. Dnes jsme mu byly osobně poděkovat...

Stromeček u nás doma
Stromeček u babičky
Johanka nejdřív jen stojí a kouká, pak začne tleskat a volat "sláva!"
Radost ohromná
Prababička na návštěvě
Přejezený stařík
 

sobota 22. prosince 2012

Jen tak...

Opožděný dárek, který mi udělal opravdu velkou radost. No posuďte.


Jako každá správná ženská kabelky mám ráda, ale sama už si raději žádné nekupuju. Ne že by se mi nelíbily, ale zatím je není kam dávat a ke kočárku se prostě víc hodí přebalovací taška. Tuhle ale budu nosit kdykoli a kamkoli. Beze zbytku pro ni platí, že v jednoduchosti je krása. A zvědavci určitě rádi nahlédnou i na stránky výrobce - českého morouse (Morrows).

čtvrtek 20. prosince 2012

Holky

 A jedna holčičí fotka k tomu...


Jedenáct

Má oblíbená blogerka Rosa mě uvedla ve své "Akci 11". S radostí jsem si pročetla její odpovědi, které mě jako vždy pobavily. Moje mi zabraly víc času, než jsem myslela. A ani tolik vtipné kaše jsem nesnědla, takže to nebude mít takovou „šťávu“, ale třeba se něco fajnového dozvíte.
 
Pravidla:
1. řekni o sobě 11 zajímavostí 
2. zodpověz 11 otázek od blogerky, která Tě nominovala 
3. vyber 11 blogerek, které nominuješ (pod 200 followerů) 
4. vymysli 11 otázek pro nominované blogerky 
5. neoznačuj tu, která označila Tebe

11 věcí, které o mně nevíte: 
1. Někdy si představuji, že nechám děti manželovi doma a zmizím na několik dní někam do lázní, kde mě budou hýčkat. Zatím však převládá pocit zodpovědnosti.
2. Některým věcem prostě nedokážu odolat, i když jsou strašně nezdravé. Už od mládí jsou to brambůrky. Dnes už je sice nejím na kila, to by ani ten můj žlučník nezvládl, ale tak jednou týdně si přeci jen zobnu… Jo, vzpomínám si, jak mi maminka vždycky říkala, že budu tlustá, když se jimi budu takhle ládovat.  Ale tudle nudle! ;-)
3. I jako vystudovaný kunsthistorik se občas musím nutit do toho, abych se šla podívat na výstavu. Nebo možná právě proto.
4. Miluju obrazy Oldřicha Šembery. A de Kooningovy obrazy žen a abstraktní expresionismus. (PRO ROSU: S Rothkem mám aspoň naušnice:-).) A taky střízlivost funkcionalismu a minimalismu, ladné křivky bruselského stylu a...
5. Letos na podzim mi vyšel text o architektuře v nové knížce o Kroměříži. Bohužel, asi si ho nikdo nikdy nepřečte, protože knihy leží zamčeny na radnici a budou se rozdávat „za odměnu“ (nejspíš těm, které to vůbec nezajímá).
6. Máme doma rozdělené kompetence – můj muž se stará o blaho lidstva, řeší důležité filosofické problémy a pracuje a já se starám o ty přízemnější věci:-). Dělám to ale ráda a občas se zapojím i do něčeho, co alespoň trochu přesahuje hranice našeho bytu.
7. Někdy na některé blogy koukám i několikrát denně, jestli náhodou nepřibyl další příspěvek.
8. Ani letos neprožijeme své první samostatné Vánoce, protože je strávíme u našich. Ale mě to těší, protože mám kolem sebe ráda spoustu lidí. A taky je co rozbalovat;-). Přiznávám, že ráda dělám radost druhým, ale taky ráda dárky dostávám.
9. Nesnáším komunity maminek a jejich rozplývání se nad svými dětmi, řeči o prdících, přebalování, zoubcích apod. Z kolektivních aktivit vždy prchám, abych tomu unikla. Výjimkou jsou mé kamarádky Katka a Lenka – s nimi to prostě musíme probrat... Jo, a nesnáším fotky dětí v oblečcích Santa Clause. Brr.
10. Chtěla jsem zůstat v zahraničí, nejlíp za oceánem, najít si bohatého muže a dělat si, co chci. Ale bydlet 45 km od domova má taky něco do sebe.
11.Mám ráda oblečení v úhledných komíncích podle barvy, knihy pěkně vyrovnané v řadě, stoly prázdné, hračky uklizené, papíry založené v šanonech... Ale tyhle věci nade mnou pořád vedou 1:0.

11 odpovědí na otázky Rosy
1. Nosila bys někdy/Proč nosíš krátké vlasy?
Krátké vlasy kdykoliv. Na střední to byl projev snahy o originalitu, dnes už spíše praktičnosti. Ale trefit správnou délku, se kterou nebude příliš práce, je taky umění.
2. Co vám doma viselo na zdech, když jsi byla malá?
Kromě pavučin? To bych asi kecala, maminka je nadmíru čistotná... Na zdech Muchovy a Svolinského reprodukce a pak originály, které tam vidí dodnes a budou viset asi věčně – třeba Špálova litografie mísy s ovocem. Plakát s Havlem v životní velikosti už bohužel zmizel.
3. Dokonči věty: Vždycky jsem chtěla …
Vždycky jsem chtěla vlastnit velký obraz. A mám ho!!! :-)
4. Myslím si, že hodně lidí...
To je nějaké blbé, ne?...:-)
5. Když myslím na školu, tak...
Když myslím na školu, skoro bych se do ní chtěla vrátit. Ale opravdu jen skoro.
6. Doma musím …
Doma nic nemusím.
7. Přiznala bys dárci - po otevření balíčku - že jsi právě obdrženou knihu již četla?
Ani ne. Jednak si knihy pečlivě vybírám a čtu jen takové, které bych sama chtěla. A pak, po určité době prostě zapomínám, takže bych si ji ráda přečetla znovu.
8. Beatles nebo Rolling Stones?
Asi Beatles, už od dob gymnázia. Ale některé hitovky RS, jako např. Anybody seen my baby, taky miluju. Takže nejspíš obojí!
9. Latte nebo cappuccino?
Latte. Mlíkem se nic nepokazí.
10. Muži s vousem nebo bez?
S dvoudenním strništěm;-).
11. Dvě nebo tři děti?
Asi to necháme náhodě. Jako ty předchozí dvě;-).
PS: Nejsme katolická rodina.

A na čí příspěvky já netrpělivě čekám?
Kromě Rosy, ovšem...
1. Úžasně inspirativní Barborčin blog. Taky někdy přemýšlím, kdy to tahle šikovná maminka všechno stíhá. A doufám, že alespoň v důchodu se k něčemu podobnému dopracuju.
2. Podobně je tomu i u Katčina blogu (by sovička).
3. Oko umí potěšit i Aďka a její „růžové“ příspěvky.
4. Kochám se také recepty z Bibina kulinářského okénka.
5. Líbí se mi, jak si zařizuje bydlení Svatava. A nejen to.
6. Čekám, kdy uvidím další Štěpánčin příspěvek. Moc dobře se mi čtou, jsou ze života.
7. Okamžiky života a své výtvory zachycuje i Rheesa.
A omlouvám se všem dalším, na které jsem si nevzpomněla.

11 otázek pro nominované blogerky
1. Jaro, léto, podzim, nebo zima?
2. Co vás na blozích baví?
3. Nacházíte také inspiraci pro sebe? V čem nejraději?
4. Kolik mužů-blogerů sledujete. Jsou tu vůbec nějací? (Krom Expo 58:-))
5. Kolik času strávíte u pc/tv/šicího stroje? (U Bibi spíš v kuchyni:-)) Dokážete se bez nich obejít?
6. Kam rádi chodíte?
7. Co vás povznáší?
8. Jak by vypadal váš ideální den?
9. Čím jsou pro vás Vánoce? 
10. Kapr nebo řízek?
11. Věříte v novoroční předsevzetí?

úterý 18. prosince 2012

18. prosinec

18. prosinec by mohl být den jako každý jiný. Ráno nebylo o nic pošmournější než jindy, za oknem zelený trávník se zbytky rozbředlého sněhu a líně tekoucí potok s ledovou krustou. Dopolední káva tentokrát bez babičky. V televizi Broučci. Zjistila jsem, že jsem asi nikdy neviděla všechny díly, tak jsem si je pustila když holky po obědě usnuly. Co chvíli jsem byla dojatá...
Taky jsem vzpomněla na pana Prezidenta, na to, jak této zemi chybí, a zase se dojala. Ještě teď dohořívá svíce v okně...
Odpolední procházka do šera kostela za betlémem. Znáte něco kouzelnějšího než ticho prázdného kostela? Taky dojemné, že?!
Večer zbylo odškrtnout jeden rest - napsat poděkování. Dlouho jsem dopis nepsala, ale udělala jsem to s radostí. Snad potěší...
Dnešek zas tak obyčejný nebyl.




pondělí 17. prosince 2012

Sladký víkend

Ano, víkend byl sladký, alespoň podle počtu snězeného cukroví... Myslela jsem, že se na to letos úplně vybodnu a upeču maximálně pracičky. Nakonec mě to ale začalo bavit. V pátek jsem si udělala těsta, trochu jsem experimentovala, a každou volnou víkendovou chvíli strávila pečením. Takže dnes už v krabici pospává pět druhů cukroví, večer přibude šesté a minimálně jednou tolik ho dorazí na výměnu od babičky. Nejen víkend tedy byl sladký, ale i svátky...


A tady jedna víkendová proměna za oknem...



čtvrtek 13. prosince 2012

Ozdůbky

Tak jsem zase malinko pokročila. Přibylo aspoň pár papírových ozdob na větvičky, které ale ještě chybí.


Postup najdete tu: http://christmas.yourway.net/paper-star-ornaments/.

neděle 9. prosince 2012

Vánoční přání

Uf, tak aspoň něco jsem za těch pár dnů stihla a konečně to u nás začíná vypadat vánočně. A to i přesto, že jsme měli víkend plný návštěv. Venku mrzne, až praští, takže jsme naše nosy z tepla vystrčili jen na malou chvíli a věnovali se domácnosti. Atmosféru kazilo snad jen to, že Johanku trápí poslední zoubky (což odnáší zejména Alex, který je po ránu jako mátoha).
Napečeno ještě není, ale alespoň dobročinnost si můžu odškrtnout - kopa kytiček už ráno odešla na adventní burzu a snad najdou své majitele. S přáními je to horší, asi budou nachystaná až na další rok, nějak není tolik času, kolik bych na jejich zpracování potřebovala. Pro náši rodinu ale budou;-). Po vytištění přijdou ještě dotvořit... 




středa 5. prosince 2012

Tatínkova

Původně jsem chtěla psát o tom, jak jsem se včera poprvé po dlouhé době pustila znovu do šití. A taky se trochu pochlubit výsledkem. Ale zas to nedopadlo tak, jak bych si představovala...
Rozhodla jsem se úšít Johance pytlík pro Mikuláše. Takže jsem se poté, co jsem obě holky pracně uspala, pustila do hledání vhodných látek. Pro tento účel jsem dokonce rozstříhala zánovní manželovu košili, která mu byla o číslo větší, a na zdobení použila zbytky látek s vánoční tematikou. Když jsem měla vše připravené - nastříhané, vyžehlené, nalepené, sešpendlené -, konečně jsem vytáhla šicí stroj, vyměnila nitě... a ouha. Neustálým přenášením z místa na místo se v něm nejspíš něco pohlo a ať jsem dělala co dělala, spodní niť se prostě nechytá. Tak jsem ho zase schovala a pytlíček taktéž. O čtvrt na jednu v noci tímto mé snažení skončilo. A dnes jsme s Johankou za okno nachystaly zase onen prokletý igelitový pytlík (i když aspoň s mikulášským potiskem). Na mou obhajobu - dle mého bude dětská radost z jeho obsahu stejná, jako kdyby byl krásný látkový;-).

Tak přidávám alespoň fotky z dní minulých - fotky vzácných okamžiků tatínka s jeho druhorozenou. Už se na nás umí zasmát tak, že nám vlhnou oči.


pondělí 3. prosince 2012

Adventní pohoda

Měla jsem velké plány, jakou udělám letos adventní výzdobu. Ale jeden míní... Nějak není čas zajít na nákupy, a dokonce ani na chvojí. Tak se prozatím naší jedinou výzdobou stal tenhle věnec, který nám maminka donesla z kostelní burzy. Mé plány na originální adventní věnec tím definitivně vzaly za své. Navíc se můj muž nechal slyšet, že on má prostě nejraději tuhle adventní klasiku, takže sbohem mé představy typu podlouhlá miska s bílými svíčkami v řadě. Jeden úkol tedy odpadl. Stejně je tu prostoru pro tvoření pořád ještě dost;-).
Jo, a kdyby se někdo ptal, co tam dělá ta štamprlka s Fernetem, tak je to prosím můj nový kamarád. Poslední týden se kamarádíme docela intenzivně. Nevím, jestli za to může očistná zelená kůra (ječmen + chlorela), nebo čokoládové pralinky, kterých jsem v úterý snědla asi přes míru, ale výsledkem bohužel je bolavý žlučník (teda aspoň myslím, že je to on). Po několika večerních záchvatech jsem zjistila, že tahle štamprle má geniálně léčivé účinky. Snad mě to přejde dřív, než bude cukroví na stolech (nebo dřív, než se z mého kojenečka stane alkoholik).


A tady ještě malý záznam našich rán. Taky vám babičky kazí děti?