středa 5. prosince 2012

Tatínkova

Původně jsem chtěla psát o tom, jak jsem se včera poprvé po dlouhé době pustila znovu do šití. A taky se trochu pochlubit výsledkem. Ale zas to nedopadlo tak, jak bych si představovala...
Rozhodla jsem se úšít Johance pytlík pro Mikuláše. Takže jsem se poté, co jsem obě holky pracně uspala, pustila do hledání vhodných látek. Pro tento účel jsem dokonce rozstříhala zánovní manželovu košili, která mu byla o číslo větší, a na zdobení použila zbytky látek s vánoční tematikou. Když jsem měla vše připravené - nastříhané, vyžehlené, nalepené, sešpendlené -, konečně jsem vytáhla šicí stroj, vyměnila nitě... a ouha. Neustálým přenášením z místa na místo se v něm nejspíš něco pohlo a ať jsem dělala co dělala, spodní niť se prostě nechytá. Tak jsem ho zase schovala a pytlíček taktéž. O čtvrt na jednu v noci tímto mé snažení skončilo. A dnes jsme s Johankou za okno nachystaly zase onen prokletý igelitový pytlík (i když aspoň s mikulášským potiskem). Na mou obhajobu - dle mého bude dětská radost z jeho obsahu stejná, jako kdyby byl krásný látkový;-).

Tak přidávám alespoň fotky z dní minulých - fotky vzácných okamžiků tatínka s jeho druhorozenou. Už se na nás umí zasmát tak, že nám vlhnou oči.


1 komentář:

  1. Klári, to je jak u nás....krásnou slečnu máte
    !

    OdpovědětVymazat