středa 27. února 2013

Siesta...

... je ta krátká pauza po obědě, kdy Johanka usne a Inka si vydrží chvíli hrát sama se sebou. V té dnešní jsem si zalistovala novou knížkou o díle bratří Šlapetových, kterou jsem dostala minulý týden k promoci (ze které samozřejmě fotky ještě nejsou:-(). Není první, kterou ze série Obecního domu Brno mám, ale je jednou z těch opravdu neošizených. Pokud patříte k obdivovatelům českého funkcionalismu, určitě tyhle knížky o jeho architektech znáte. Já je prostě miluju. A nejen proto, že je to obor mého studia, ale také proto, že jsem svým způsobem voyerista a ráda nakukuju k cizím lidem domů. Ostatně, to jsme tu tak trochu nejspíš všichni;-). A tyhle domy jsou obzvlášť velkou studnicí inspirace.



PS: Do téhle skvěle zrekonstruované olomoucké vily bych se z fleku nastěhovala!

foto z knihy Slavné vily Oomouckého kraje

úterý 26. února 2013

Košíčkové úterý

Když jsem u Jany G. a Rosy viděla krásné látkové košíčky, nedalo mi spát to, že je nutně musím taky vykoušet. Vznikla tak narozeninová série pro paní L., která ráda tvoří ručně a nutně potřebuje své poklady někam uložit. Na první pokus to nedopadlo nejhůř, jen s šikmým proužkem jsem opět trochu bojovala. Z vnějšku jsem na košíky ještě našila kapsičky, aby bylo kam odložit nůžky, háčky a tak. Snad udělají radost a zapadnou do interiéru venkovského stavení...
Druhý košíček je pro mého muže, aby měl kam dávat všechny ty nabíječky, dráty od foťáku, sluchátka a podobné nevzhledné záležitosti. Hlídat mu ho budou jeho oblíbené "tři sestry" od výše zmíněné L., které také zapózovaly před mým objektivem.
 




pondělí 25. února 2013

Pro Johanku

Nebudu zastírat, že to měla být původně kosmetická taštička pro mě, ale stačila jedna jediná chyba při šití a vznikl z toho obal na omalovánky a pastelky pro Johanku. To máte tak, když si sice návod pečlivě přečtete, ale pak máte pocit, že už víte jak na to a znovu si to nezkontrolujete. A párat už se vám to nechce...

Taštičku jsem šila ze zbytku látky, z níž jsem před časem šila i tašku. Pořád mi jí zbývá ještě metr;-). Vyztuženo ronopastem (podšívka) a vlizelínem. Šito v podstatě takto, změna v tom, že jsem použila pouze 1 pruh látky (nerozstřižený na 2 části). Ale dostat to hezky pod patku byla fuška.




neděle 24. února 2013

8/13

Každý týden aspoň jednou, čili "A portrait of my children, once a week, every week, in 2013"


Ranní hrátky v mámině posteli, aneb "když ty, tak já taky".

pátek 22. února 2013

Proč (ne)jít na výstavu

Muzeum umění Olomouc slaví! Šedesátileté výročí jeho založení je vskutku úctyhodné a slavit má proč. Z instituce, jež původně čítala několik pracovníků a skromný inventář, se podařilo vystavět muzeum s jednou z největších uměleckých sbírek u nás. Za boom, který muzeum zažilo po roce 1990, vděčí především svému nynějšímu řediteli, historikovi umění Pavlu Zatloukalovi, jehož působení se završuje přehlídkou toho umělecky nejhodnotnějšího - výstavou od Tiziana po Warhola.
Expozice najdete jak v Arcidiecézním muzeu Olomouc, zrekonstruovaném pod taktovkou ateliéru HŠH (2000-2006) pro sbírky povětšinou ve vlastnictví Arcibiskupství olomouckého, tak v budobě Muzea umění, které na svou přestavbu (a snad i dostavbu dle návrhů Šépka architekti) teprve čeká.

A. van Dyck: Anglický král Karel V. s manželkou Henriettou Marií
  V Arcidiecézním muzeu se představují díla starého umění, mezi nimiž se skví obrazy z kroměřížské zámecké obrazárny jako Tizianův Apollón a Marsyas, Carraciho Latona a sedláci, van Dyckův Anglický král Karel V. s manželkou Henriettou Marií či von Aachenovi Dva smějící se hoši. Prohlédnout si můžete i řadu kreseb, grafických listů a sochařských děl. Zbytek prostoru vyplňuje stálá expozice s mistrovskými kusy lokální i zahraniční provenience, umělecké řemeslo nevyjímaje. Instalace klasická, popisky klasické, příběhy... žádné! Jak to říci kulantně? Chtělo by to dílům vdechnout trochu života. Avšak pro ty, kteří do muzea zavítají poprvé, to bude bezesporu zážitek, už kvůli vzácnému souladu historické a současné architektury, jež dává dílům opravdu vyniknout.

    


foto: www.olmuart.cz
  Muzeum umění je na tom o něco lépe. Příběhy sice stále chybí, řadu děl jste v poměrně nedávné době mohli již několikrát spatřit, ale vystavení toho nejlepšího z výtvarného i užitého umění v novém kontextu a absence stálé expozice daly výstavě vyniknout. Členěna je do tří částí (do tří sálů) - na kulturu 19. století, jeho závěru a první půli 20. století a umění po 2. světové válce. Troufám si říct, že zejména poslední dvě zaujmou diváka nejvíc a jejich zhlédnutí mu vezme nejvíce času, ale zároveň dá i nejvíce podnětů ke zkoumání a zamyšlení. Kromě reklamního trháku v podobě Warholovy knihy Brillo vás oslní také díla Kolářova, Malichova, Boudníkova, Sýkorova, Skálova, Rittsteinova, rovněž Sudkova, Preislerova, Fillova, Čapkova, Gutfreundova... a stovky dalších.

foto: Jan Procházka (olomouc.cz)

foto: Jiří Kopáč (Olomoucký deník)
Pro případ nouze je tu kavárna. Proto, aby se děti na výstavě nenudily, připravilo edukační oddělení skvělé pracovní sešity (od Petra Šmalce, jenž v roce 2005 obdržel cenu za Nejkrásnější knihu roku za Šmalcovu abecedu) - pro dvě věkové kategorie. Když se budou nudit dospělí, je to horší. Snad jen můžu doporučit některou z komentovaných prohlídek, četných přednášek či animačních programů a workshopů.

Závěrem: Šedesát let činnosti muzea za pomoci diagramů rekapituluje poslední sál muzea, který tedy spíše patří na počátek výstavy. Ale budiž.
Já výstavu s Inkou zvládla nadvakrát;-).

úterý 19. února 2013

Skoro nová

Kdybyste ji viděli před tím, asi byste ji těžko poznali. Přišla k nám celá umouněná a s velkými ranami, které utržila časem. Je jí taky už kolem osmdesátky. Možná víc, možná míň....

Taška po manželově prababičce je jedním z pokladů, které k nám připutovaly z Prahy spolu s knihami. Prababička Inka si ji ušila ve 30. letech, když s pradědečkem poprvé začali jezdit do Jugoslávie. Aby byla trochu za parádnici. (Od těch dob se příliš nezměnilo, že?!) Časem taška přestala plnit svůj účel a skončila někde pod hromadou dalších nánosů a světlo znovu spatřila až při nedávném "velkém" stěhování.
Pro její záchranu stačilo málo - několikrát ručně vyprat a použít všechny dostupné odstraňovače skvrn (i přesto některé setrvaly, potvůrky!), olejem napustit dřevěné části, koupit nové provázky na ucha a vzít jehlu do ruky a zašít ony rány.

Tadá, tady je. Krasavice!


pondělí 18. února 2013

Kuchyně 5

Nová kuchyň vyžaduje spoustu inspirace. Tentokrát se však nenechávám inspirovat já, ale maminka. Hledá něco, co zapadne do funkcionalistického interiéru domku z 30. let, svou jednoduchostí bude navazovat na stávající zařízení a funkčností bude naplňovat současné požadavky po komfortu. Takže tady něco málo inspirace, tentokrát z dílny mladé nábytkářské firmy Henrybuilt (Seatle, New York), fungující však v odkazu na tradici svého truhlářského prapředka z Jižní Karoliny. Inspirací pro nábytek se designérům stal evropský kabinetní systém, což můžeme z jejich práce snadno vydedukovat. Předností jejich (nejen) kuchyňského zařízení je dokonalé řemeslné provedení, krásné detaily i důraz na funkčnost.

foto: www.henrybuilt.com

foto: www.henrybuilt.com

Ty detaily asi vidíte sami. Tyhle se mi líbí nejvíc.

foto: www.henrybuilt.com

A tady ty stoličky... A ten kuchyňský pultík... A...

7/13

Trošku z křížkem po funuse, ale zákeřná viróza mi to dřív nedovolila. Nějak se nám tu ty nemoci točí stále dokola.

Každý týden aspoň jednou, čili "A portrait of my children, once a week, every week, in 2013"



Johanka v divadle s vlkem z pohádky o Červené Karkulce, kterého se jinak bojí.
Inka se vzácnou návštěvou;-).

pátek 15. února 2013

A zas...

Tak ještě jednou, tentokrát pro kamarádku.
A na chvíli dám plstění k ledu.


středa 13. února 2013

Středeční

Když to jen jde, vyrážíme každé středeční dopoledne s Inkou na jógu. Cesta vede parkem a dnes byla obzvlášť krásná. Škoda jen, že jsme tak spěchaly - jako obvykle totiž z domu vyrážíme na poslední chvíli.

Foceno mobilem...


 


 

Výhled na náš dům a věž kostela sv. Václava




úterý 12. února 2013

A dost!

Nakonec mi to opravdu nedalo...
 Příspěvky všech zručných a zapálených blogerek o šití ve mně způsobily revoluci. V druhém těhotenství chyběla chuť (na cokoli), energie i čas, ale teď, při klidných dlouhých večerech, se zase vrátila. Vytáhla jsem kostlivce ze skříně - nastříhanou látku na tašku Mandy (Bellet design pro časopis Marina) a pustila se do šití. Na pohled se mi zdála taška jednoduchá, kór když jsem se rozhodla vynechat všechny zipy, přesto mi to trvalo tři večery. Potrápila mě poctivá riflovina, vytažená z maminčiny truhly, záludnosti při přišívání uch i růžová nit, která mi došla opravdu až těsně před cílovou páskou. Tentokrát jsem to ale nevzdala a tašku dokončila, na což jsem patřičně hrdá. Musíte vzít totiž v úvahu, že šicí stroj jsem viděla jen u maminky v kumbále, do šití jsem se pustila teprve před pár lety a mé postupy (i podmínky) jsou naprosto amatérské. Látku stříhám na koberci, špendlíky mi často končí v prstech, stehování mě nebaví, takže jsem si místo toho pořídila lepící pásku stylefix a za tuto prozřetelnost jsem nesmírně ráda. A nadto musím každý den šicí stroj vrátit do krabice a odnést přes půl bytu. Žádné pírko, řeknu vám;-). Ale ani to mě neodradilo.

A tady výsledek mého snažení...


...taška pro každodenní nošení, hlavně k riflím. ;-)

střih: taška Mandy, Bellet design pro časopis Marina
látka: výprodej (50 Kč/m), riflovina po mamince


PS: Prošití ostře růžovou nití, aby to nebyla nuda... Zapínání na magnet, uvnitř 2 kapsičky na mobil a drobnosti.

pondělí 11. února 2013

Stačí pomyslet

Asi se to stalo už každému, mně zrovna minulý týden...
Téměř každé ráno u nás probíhá kávový rituál. Děti mě po ránu vůbec nešetří a absolutně neberou ohled na to, že jako sova prostě neusnu před dvanáctou. Proto se kromě pyžama a županu mým neodmyslitelným ranním společníkem stal i hrnek s kávou. Brazilská káva (Santos) z místní pražírny je jedinečná, silná s nádherným aroma kakaových bobů. A zrovna minulý týden jsem si posteskla nad tím, jak by bylo hezké mít kávovat a ne jen "cedit" kávu ve french pressu. O pár dní později ráno zazvonila maminka, která si na kávu k nám také pravidelně chodí. Tentokrát ale s ohromným balíkem a ještě větším úsměvem na tváři. V tombole na plese totiž kávovar vyhrála... Takže, kávovare vítej u nás:-).


pátek 8. února 2013

6/13

Každý týden aspoň jednou, čili "A portrait of my children, once a week, every week, in 2013"




Ani nepotřebuje komentář...
Inka objevuje svět hraček. 
Johanka při obědovém rituálu.



středa 6. února 2013

Žlutá na náš stůl

Většina vašich blogových příspěvků je o jaru, některé o lásce. Možná už to jaro cítíte ve vzduchu. Já ještě moc ne - jednak se ven moc nedostanu, jednak mám rýmu. Ostatně, bacily se u nás nějak přemnožily. Takže bojujem. Na řadu kromě odpočinku (opět) přišel zázvor. Ale věděli jste, že podle čínské medicíny by se měl pít zázvor uvařený a bez citrónu a medu? V době nemoci se má totiž tělo prohřívat, citrusy jej však ochlazují. Stejně tak je tomu i u čerstvé zeleniny a ovoce. Naopak, prospívá například skořice (ne kůra, pouze větvičky). Bránou zimních nemocí údajně nejsou nos a ústa, ale kůže. Takže rada závěrem - hlavně nohy v teple! ;-)



PS: Ale mně ten zázvor stejně nejvíc chutná s citronem a medem. Tak aspoň kapku. ;-)
PS2: Přišla nová Marina (teda Bellet Fabrics), tak už koukám, do čeho se pustím. Že by konečně?

úterý 5. února 2013

Čím se baví maminka po večerech 2

Dárek byl úspěšně předán a panenky už se zabydlely. Večer chodí spát, ráno vstávají a dávají si kávu s námi. Nádobíčko jsem ale ještě nevytáhla, jeho čas teprve přijde.


Asi jste si všimli, že v toaletním stolku chybí ještě skleněná výplň. Ta původní byla totiž zčernalá a my se ji rozhodli kvůli větší bezpečnosti nahradit zrcadlovou fólií. Ještě se ale nekoupila. Tyhle dodělávky vždycky trvají nejdýl;-).
 

Suma sumárum, pokojíček z krabice je dobrý dárek, ačkoliv nízkorozpočtový. Další na řadě je obývací pokoj, část nábytku už mám. Mou představou je, že se krabice budou dát na sebe skládat, nebo vedle sebe rozložit, takže vznikne celý dům... Pokračování někdy příště.

pondělí 4. února 2013

Narozeninový

Zase další rok pryč. Jedna se sotva narodila a druhá už slaví druhé narozeniny. Zrovna teď bych chtěla zastavit čas - Johanka má období roztomilosti. Každý den z ní vypadne nové slovo, význam některých ještě zůstává skryt, ale jiná už jsou dokonalá. Přesto mám raději tu neumělost a raději bych všem těm změnám přivykala postupně. No jo, čas teď běží rychleji než dřív...

Johančin narozeninový den