Siesta...

... je ta krátká pauza po obědě, kdy Johanka usne a Inka si vydrží chvíli hrát sama se sebou. V té dnešní jsem si zalistovala novou knížkou o díle bratří Šlapetových, kterou jsem dostala minulý týden k promoci (ze které samozřejmě fotky ještě nejsou:-(). Není první, kterou ze série Obecního domu Brno mám, ale je jednou z těch opravdu neošizených. Pokud patříte k obdivovatelům českého funkcionalismu, určitě tyhle knížky o jeho architektech znáte. Já je prostě miluju. A nejen proto, že je to obor mého studia, ale také proto, že jsem svým způsobem voyerista a ráda nakukuju k cizím lidem domů. Ostatně, to jsme tu tak trochu nejspíš všichni;-). A tyhle domy jsou obzvlášť velkou studnicí inspirace.

PS: Do téhle skvěle zrekonstruované olomoucké vily bych se z fleku nastěhovala! ♥♥♥

foto z knihy Slavné vily Oomouckého kraje

Košíčkové úterý

Když jsem u Jany G. a Rosy viděla krásné látkové košíčky, nedalo mi spát to, že je nutně musím taky vykoušet. Vznikla tak narozeninová série pro paní L., která ráda tvoří ručně a nutně potřebuje své poklady někam uložit. Na první pokus to nedopadlo nejhůř, jen s šikmým proužkem jsem opět trochu bojovala. Z vnějšku jsem na košíky ještě našila kapsičky, aby bylo kam odložit nůžky, háčky a tak. Snad udělají radost a zapadnou do interiéru venkovského stavení...
Druhý košíček je pro mého muže, aby měl kam dávat všechny ty nabíječky, dráty od foťáku, sluchátka a podobné nevzhledné záležitosti. Hlídat mu ho budou jeho oblíbené "tři sestry" od výše zmíněné L., které také zapózovaly před mým objektivem.

 

Pro Johanku

Nebudu zastírat, že to měla být původně kosmetická taštička pro mě, ale stačila jedna jediná chyba při šití a vznikl z toho obal na omalovánky a pastelky pro Johanku. To máte tak, když si sice návod pečlivě přečtete, ale pak máte pocit, že už víte jak na to a znovu si to nezkontrolujete. A párat už se vám to nechce...

Taštičku jsem šila ze zbytku látky, z níž jsem před časem šila i tašku. Pořád mi jí zbývá ještě metr;-). Vyztuženo ronopastem (podšívka) a vlizelínem. Šito v podstatě takto, změna v tom, že jsem použila pouze 1 pruh látky (nerozstřižený na 2 části). Ale dostat to hezky pod patku byla fuška.

8/13

Každý týden aspoň jednou, čili "A portrait of my children, once a week, every week, in 2013"

Ranní hrátky v mámině posteli, aneb "když ty, tak já taky".

Proč (ne)jít na výstavu

Muzeum umění Olomouc slaví! Šedesátileté výročí jeho založení je vskutku úctyhodné a slavit má proč. Z instituce, jež původně čítala několik pracovníků a skromný inventář, se podařilo vystavět muzeum s jednou z největších uměleckých sbírek u nás. Za boom, který muzeum zažilo po roce 1990, vděčí především svému nynějšímu řediteli, historikovi umění Pavlu Zatloukalovi, jehož působení se završuje přehlídkou toho umělecky nejhodnotnějšího - výstavou od Tiziana po Warhola.
Expozice najdete jak v Arcidiecézním muzeu Olomouc, zrekonstruovaném pod taktovkou ateliéru HŠH (2000-2006) pro sbírky povětšinou ve vlastnictví Arcibiskupství olomouckého, tak v budobě Muzea umění, které na svou přestavbu (a snad i dostavbu dle návrhů Šépka architekti) teprve čeká.

A. van Dyck: Anglický král Karel V. s manželkou Henriettou Marií

  V Arcidiecézním muzeu se představují díla starého umění, mezi nimiž se skví obrazy z kroměřížské zámecké obrazárny jako Tizianův Apollón a Marsyas, Carraciho Latona a sedláci, van Dyckův Anglický král Karel V. s manželkou Henriettou Marií či von Aachenovi Dva smějící se hoši. Prohlédnout si můžete i řadu kreseb, grafických listů a sochařských děl. Zbytek prostoru vyplňuje stálá expozice s mistrovskými kusy lokální i zahraniční provenience, umělecké řemeslo nevyjímaje. Instalace klasická, popisky klasické, příběhy... žádné! Jak to říci kulantně? Chtělo by to dílům vdechnout trochu života. Avšak pro ty, kteří do muzea zavítají poprvé, to bude bezesporu zážitek, už kvůli vzácnému souladu historické a současné architektury, jež dává dílům opravdu vyniknout.

    

foto: www.olmuart.cz

  Muzeum umění je na tom o něco lépe. Příběhy sice stále chybí, řadu děl jste v poměrně nedávné době mohli již několikrát spatřit, ale vystavení toho nejlepšího z výtvarného i užitého umění v novém kontextu a absence stálé expozice daly výstavě vyniknout. Členěna je do tří částí (do tří sálů) - na kulturu 19. století, jeho závěru a první půli 20. století a umění po 2. světové válce. Troufám si říct, že zejména poslední dvě zaujmou diváka nejvíc a jejich zhlédnutí mu vezme nejvíce času, ale zároveň dá i nejvíce podnětů ke zkoumání a zamyšlení. Kromě reklamního trháku v podobě Warholovy knihy Brillo vás oslní také díla Kolářova, Malichova, Boudníkova, Sýkorova, Skálova, Rittsteinova, rovněž Sudkova, Preislerova, Fillova, Čapkova, Gutfreundova... a stovky dalších.

foto: Jan Procházka (olomouc.cz)

foto: Jiří Kopáč (Olomoucký deník)

Pro případ nouze je tu kavárna. Proto, aby se děti na výstavě nenudily, připravilo edukační oddělení skvělé pracovní sešity (od Petra Šmalce, jenž v roce 2005 obdržel cenu za Nejkrásnější knihu roku za Šmalcovu abecedu) - pro dvě věkové kategorie. Když se budou nudit dospělí, je to horší. Snad jen můžu doporučit některou z komentovaných prohlídek, četných přednášek či animačních programů a workshopů.

Závěrem: Šedesát let činnosti muzea za pomoci diagramů rekapituluje poslední sál muzea, který tedy spíše patří na počátek výstavy. Ale budiž.
Já výstavu s Inkou zvládla nadvakrát;-).

Skoro nová

Kdybyste ji viděli před tím, asi byste ji těžko poznali. Přišla k nám celá umouněná a s velkými ranami, které utržila časem. Je jí taky už kolem osmdesátky. Možná víc, možná míň....

Taška po manželově prababičce je jedním z pokladů, které k nám připutovaly z Prahy spolu s knihami. Prababička Inka si ji ušila ve 30. letech, když s pradědečkem poprvé začali jezdit do Jugoslávie. Aby byla trochu za parádnici. (Od těch dob se příliš nezměnilo, že?!) Časem taška přestala plnit svůj účel a skončila někde pod hromadou dalších nánosů a světlo znovu spatřila až při nedávném "velkém" stěhování.
Pro její záchranu stačilo málo - několikrát ručně vyprat a použít všechny dostupné odstraňovače skvrn (i přesto některé setrvaly, potvůrky!), olejem napustit dřevěné části, koupit nové provázky na ucha a vzít jehlu do ruky a zašít ony rány.

Tadá, tady je. Krasavice!

Kuchyně 5

Nová kuchyň vyžaduje spoustu inspirace. Tentokrát se však nenechávám inspirovat já, ale maminka. Hledá něco, co zapadne do funkcionalistického interiéru domku z 30. let, svou jednoduchostí bude navazovat na stávající zařízení a funkčností bude naplňovat současné požadavky po komfortu. Takže tady něco málo inspirace, tentokrát z dílny mladé nábytkářské firmy Henrybuilt (Seatle, New York), fungující však v odkazu na tradici svého truhlářského prapředka z Jižní Karoliny. Inspirací pro nábytek se designérům stal evropský kabinetní systém, což můžeme z jejich práce snadno vydedukovat. Předností jejich (nejen) kuchyňského zařízení je dokonalé řemeslné provedení, krásné detaily i důraz na funkčnost.

foto: www.henrybuilt.com

foto: www.henrybuilt.com

Ty detaily asi vidíte sami. Tyhle se mi líbí nejvíc.

foto: www.henrybuilt.com

A tady ty stoličky... A ten kuchyňský pultík... A...