Za pár korun

Dlouho jsem se chystala ušít Johance tyhle šaty. Tak dlouho, až to moje maminka nevydržela a ušila je za mně. Stačilo k tomu bodynko z druhé ruky, kousek látky z výprodeje a háčkované kytičky z truhly pokladů po prababičce. Woala! Tady jsou.

Bezová sezóna

Máme novou výzdobu v oknech. Kromě muškátů a okrasných květin pro mě neznámých jmen, které do truhlíku zasadil můj muž, se v kuchyňském okně ještě vyjímají sklenice s bezovou limonádou. A skoro každá jiné příchuti - dvě bezové, jedna s mátou a jedna s meduňkou. Výborné jsou ale všechny. Pozadí jim dotváří bylinkový truhlík. Chvála Alexovi, který teď stíhá spoustu věcí za mně!

Přerov a Šrámková architekti

Konečně je líp, ale času pořád nějak málo. Dokončuji diplomku (nebo aspoň ráda bych), doma řádí malý uragán Johanka a v bříšku si spokojeně plave nový člen naší rodiny, který mi poslední měsíce dával tak zabrat. Slunečné dny mě nabíjí energií a konečně se zase vydávám na výlety za kulturou a průzkum svých krabic s poklady. Šití jsem ale kvůli slibu mému muži musela odložit na dobu po odevzdání diplomky. Teď se toho kolem stejně děje tolik, že na to nejsou moc myšlenky. V tom našem rozvrtaném bytě se chystá výstava, na kterou se strašně těším. I když asi spousta z vás by nad jejím tématem ohrnula nos. Tak o tom až příště;-).
Tentokrát pár fotek z výletu na slavnostní otevření nového mostu v Přerově. Kdyby tak chtěli něco podobného postavit v Olomouci...

 

 

Velikonoce a tak

Z jarní únavy se nakonec vyklubalo úplně něco jiného, ale o tom později. Každopádně nechuť něco dělat, byť jen domácí práce, se mě drží jako klíště. Tvořivá nálada je ta tam. Ale čekám, že se brzy vrátí, jsou v tom určité zákonitosti. Prozatím musím alespoň poděkovat úžasným babičkám, dědům a mému muži, kteří se o mě a Johanku moc pěkně starají. A přidávám pár aktuálních snímků...

Tak aspoň ten poslední je velikonoční;-)

Rosalita

V Olomouci se koncem loňského roku objevil nový obchůdek s oblečením. A ne jen tak ledajakým. Prostě žádná šedá nuda. Dnes už se mu vyhýbám, ale před Vánoci jsem ho přece musela jít omrknout. A skončilo to tak, že jsem si nakoupila dárky sama pro sebe. Šatům pro Johanku jsem odolala jen díky tomu, že jsem si netroufla odhadnout velikost. Kazdopádně svého nákupu nelituju. Můžete se pokochat se mnou, tady je odkaz na stránky španělské značky prodávané v onom obchůdku - Rosalita Mc Gee.

 (Ty šaty vlevo už jsou součástí mého šatníku;-))

A zase jaro

Tak to tentokrát opravdu vypadá na jaro. Venku krásně, doma uklizeno, ale já jsem nějaká unavená a místo kreativního myšlení se zmáhám jen na několikaminutové listování blogy. Asi na mě dolehla jarní únava. Takže dnes jen drobnost a snad se příště polepším...

Sněženky v naší předzahrádce... Nalívají se už i pupeny magnólie, na tu se vždycky těším nejvíc.

A tady náš malý jedlík. Opravdu toho za den spořádá spoustu. A taky je to na našem bytě poznat (drobky naprosto všude). Minule jsem našla starý rohlík ukrytý v zavařovacím hrnci;-).

Jarní barvy

Včera už to u nás vypadalo opravdu jarně. A nejen venku... To čekání je nějaké dlouhé!

Tak si ho zpříjemňujeme jak se dá. Třebas i kávičkou z našeho oblíbeného moka servisu Lillien.