Pracně ručně

Stává se z toho tradice. Muzeum umění pravidelně pořádá workshopy tvorby knih, aby si všichni mohli na vlastní kůži vyzkoušet, že řemeslo není žádná legrace. Ba naopak, je to fuška. Spocená jsem byla už půl hodiny po začátku, a to do konce zbývalo ještě několik hodin. V závěru se ale každý usmívá, protože poctivou prací dosáhl kýženého výsledku. Posuďte sami.

První ručně svázanou knihu (onu s růží) jsem vytvořila před více jak dvěma lety, když mi Janka ještě vesele plavala v bříšku. Dostala ji na památku. Původně jsem jí tam chtěla psát denní záznamy, ale moc na to psaní nejsem;-), tak si účel určí časem sama.
Druhou knihu s klopou, nebo spíš deník, jsem vyrobila v sobotu za doprovodu Inky. Svými úsměvy okouzlovala všechny spolubojovníky. Za čtyři hodiny nebylo co dělat:-)... Látka, kterou jsem knihu potahovala byla původně vyšívaná růžičková, ale mě se víc líbil její abstraktní rub. Dovnitř přijde opět věnování, tentokrát Ince k jejím půlročním narozeninám...
A co příště?

17/13

Každý týden aspoň jednou, čili "A portrait of my children, once a week, every week, in 2013"

Johanka v nestřežené chvíli popíjí vodu z kašny.
Inku okouzlily květy magnólie.

Narozeninová

 Po dlouhé době nová taštička na kosmetiku. Ne pro mě, i když jsem ji šila tak, aby se mi líbila. Ale pro dnešní oslavenkyni, mou milou švagrovou. Snad ji potěší!

Zelená se

Zase se dívám z okna a nemůžu se vynadívat. Stačí 14 dní a všechno je jinak...

Bezplenkový

Tak tohle je má první, opravdu opravdická a placená zakázka. Kalhotky pro maminku, jejíž miminko je "bezplenkové". Metodou pokus-omyl a s přispěním návodu na šikulíci.cz vzniklo šest snadno sundávacích fleecových kalhotek. Akorát se bojím toho, že pro tohle letní počasí nebudou kvůli materiálu použitelné. Ale ten si přinesla maminka sama. Třeba bude stát o další - letní verzi;-).

Tady jsou. Jako modelka zapózovala má panenka z dětství. Dostala jsem ji v pěti letech k svátku, byla jsem tehdy nemocná a ležela u babičky v posteli. Původně to byl chapeček v modré teplákovce, ale já si tak strašně přála holčičku (jakou měla kamarádka), že jsem ji okamžitě převlíkla a pojmenovala tím pro mě nejkrásnějším jménem Renatka. Vždycky jsem pro ty holčičky měla slabost;-).

16/13

Každý týden aspoň jednou, čili "A portrait of my children, once a week, every week, in 2013"

Z jarní zahrady:
Inka v kočářku pro panenky (v pozadí táta opéká buřty).
Johanka objevila korýtko plné vody a nadšeně zalévá (hlavně sebe).

15/13

Každý týden aspoň jednou, čili "A portrait of my children, once a week, every week, in 2013"

Johanka v parku na motorce.
Inčiny pokusy o plížení.

Odpolední

Ano, můj příspěvek je takový odlehčený, odpolední. Je o hrníčku, čaji a designu. Prostě o všem, co se dnes sešlo na stole při krátké odpolední siestě.

Tak za prvé, rozšířila se nám sbírka kávových / čajových hrnečků, o kterých jsem před časem psala zde. Mám radost, jsou všechny neustále vytížené. Shodou okolností mají ony dva (staro)nové stejně jarně zelený dekor jako naše kuchyň. A co jiného v nich dnes mohlo skončit než zelený čaj:-). V čajích se sice nevyznám, o kvalitě toho vím jen velmi málo, ale jasmínový si dám ráda vždy. Věděli jste, že ochucené zelené čaje byly doménou číňanů od 9. století a byly určeny výhradně pro dvůr panovníka? A že pro jasmínový čaj, jehož základem může být čaj zelený, bílý, či dokonce černý, se jasmínové kvítky sbíraly vysoko v horách? A že ten nejlepší pochází z Číny (hornatá provincie Fujian na JV straně) a Vietnamu? Takže tento cejlonský asi nebude kvalitou nic moc, ale i tak chutná. Ostatně, ani na stránkách výrobce se o něm (natož o výrobci Tarlton) nic nedozvíte. Takže příští volba snad bude lepší....

Počtení u čaje však bylo kvalitnější. Musím za něj poděkovat H., který mě na článek v Dolcevita upozornil. Představen byl byt jako ten náš, tedy 19. století, vysoké stropy, velkorysé prostory. Dokonce i dispozice podobná. Vymalován a vybaven stylem, který bych si taky nechala líbit, jen mít tak ještě někde ukryt velký pytel peněz. Takže jsem si zavzdychala a pokud chcete, vzdychněte si se mnou. Jen ten válečkový dekor na zdi, tím si nejsem tak jistá. Pořád se mi vybavuje babiččina vesnická komůrka...

foto: http://www.sculpt.cz/praha-1

foto: http://www.sculpt.cz/praha-1

Rekonstrukce a zařízení bytu (více zde) proběhla pod taktovkou kreativního týmu nového pražského studia Sculpt, který stojí i za návrhy a výrobou vlastních kousků nábytku, čerpajících to nejlepší z historie designu. Jako tahle obýváková komoda... Avšak už zběžný pohled mě informoval o tom, že v bytě dlouhodobě nikdo nebydlí, natož aby tu pobíhaly děti. Takže slovo závěrem. Na takový byt mám ještě čas, do důchodu daleko;-).

foto: http://www.sculpt.cz/praha-1

Modrý second-handový

Dnes byl Johančin velký den. Poprvé jsem ji stříhala. Normálně bych si na to netroufla, ale v Jančině případě o moc nejde, protože těch vlásků zatím moc nemá. Takže proběhla jen kosmetická úprava ofinky a cancourků vzadu na hlavě. Vlasy zdědila po mě, proto do tří čtyř let nemužeme čekat žádné pletení copánků a připínání sponek, na něž si stejně nepotrpí... Jeden z pramínků už je schován v krabičce od sirek pro budoucnost.
Inka měla taky úspěšný den. Statečně absolvovala očkování a s chutí snědla celou misku mrkve. Sakriš, nějak to utíká....
Já se mám o něco hůř, skolila mě nějaká viróza. Trochu jsem to ale čekala, už ji tu měli všichni. A vzhledem k permanentnímu domácímu dvousetprocentnímu nasazení se není co divit. Tak trochu víc odpočívám. A dnes vybyl čas i na malou rukodělnou činnost - tvorbu nových naušnic. Pro mámu k nové tašce, ze stejné látky, pro mě k novým šatům, které jsem v pátek ulovila v second-handu. A už teď je miluju. Šátek jsem tam pořídila taky. Nejdřív jsem z něj chtěla udělat korále, ale nakonec se mi ho zželelo a asi ho budu nosit jen tak...
Letos mě ta modrá nějak bere;-).

14/13

Každý týden aspoň jednou, čili "A portrait of my children, once a week, every week, in 2013"

Inka masíruje dásně.
Johanka v zápalu sledování Krtečka.

Pro maminku

Mamince k včerejšímu svátku. Přání znělo: riflová překlapovací taška na A4 s kapsou z venku. Tak snad se mi to povedlo. Jen těmy uchy si nejsem jistá, možná je ještě vypářu a udělám větší...
Kdybych neměla dost tašek, tak si ji hned nechám. Vzala mi zas 3 dny a tři noci. A už mám nápad i na nějaké ty doplňky k ní. Ale to zas jindy.

Lepší fotky dnes neudělám, světlo v podstatě žádné!

Taška přes rameno s jednou vnější kapsou a dvěma vnitřníma.

Materiál: riflovina, bavlněná látka na vnitřek (určitě už ji ode mě důvěrně znáte), podšito vlizelínem.

Jehla tentokrát nepadla ani jedna, prsty jsou taky celé. Ale došlo i na stehování a malé párání;-). A kdybyste se ptali, jak jsem ji dělala, tak už ani nevím...
Jsem zvědavá, jestli se bude líbit.

Chtěla jsem...

Chtěla jsem napsat o spoustě věcí. O tom, jak jsme prožili báječné Velikonoce, jak manžel upekl beránka, jak jsme oslavili babiččiny narozeniny, jak zas napadl sníh a my uplácali sněhuláka. Taky o tom, jak Inka dnes poprvé vyzkoušela mrkvičku a vůbec jí nechutnala, i když nám to jídlo závidí už dlouho. Jak se bravurně přetáčí na břicho a chce to zkoušet i v noci. A i o tom, jak se nám to doma zelená (řeřicha, osení i různé větve ve vázách). A nakonec, jak jsem se pustila do další tašky, tentokrát pro maminku. Ale asi zůstane jen u této malé koláže;-), času se nějak nedostává.

PS: Venku zase sněží!

13/13

Každý týden aspoň jednou, čili "A portrait of my children, once a week, every week, in 2013"

 

Inka s prababičkou na oslavě jejich 72. narozenin.
Johanka plácá s tatínkem sněhuláka.