pondělí 13. února 2012

Houpi houpi

Ve sklepech a na půdách jsou schované poklady. O jednom jsem věděla už dlouho, ale až doteď nebyl důvod vytáhnout ho na světlo. Když už se na něm ale ocitl, muselo to jít šup šup. Nemám ráda "kostlivce ve skříni", i když jich tam taky několik mám:-). Tohoto koníka jsme s mým mužem zvládli rychle. Neexperimentovali jsme, protože jsme mu chtěli nechat co nejvíc z jeho původní tváře. Takže tady je:




A největší radost má doufám Johanka!

3 komentáře:

  1. Johance závidím, taky bych se zhoupla a maminku chválím....tak mě napadá, kdy dáme zase nějaký kafíčko?

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj Jani, děkuji. Záleží spíš na tobě, kdy budeš mít chvíli času. Abych tě netrhala od šicího stroje;-).

    OdpovědětVymazat
  3. Krásnej koníček, my jsme měli (asi o dost mladšé) kohouty, ale už asi nikdo neví, kde jsou ...

    OdpovědětVymazat