Vánočně

Tak rychle to uplynulo, tolik plánů jsem měla a realizovat stihla jen zlomek. Dnes jsme konečně zakotvili doma, trochu unavení, ale spokojení. Myslím...
Každodenní povinnosti, do toho vánoční přípravy, setkání s přáteli a rodinou, to bere víc času a energie, než by si jeden myslel. Chybí mi čas na pro sebe samu, na kulturu, na čtení - byť "jen" vašich příspěvků. Ale zase jsou kolem lidé, kteří za to stojí. Za tu všechnu energii a kruhy pod očima. Rodiče to znají.

 

 

 

 

Sami. Ticho, klid...

Tedy o tom jsme si mohli nechat jen zdát.
Náš dlouho, předlouho očekávaný víkend začal v Praze na letišti a o hodinu později už nás vítala Basilej. Skoro jsem prochodila boty. Ani byste nevěřili, kolik se toho dá za pár dnů stihnout.

 

Třeba pečené kaštany ve starém městě...

 

... jízda úzkokolejnou tramvají...

... výstava Gustava Courbeta v Foundation Beyeler, v nejkrásnější muzejní budově, co jsem viděla (architekt Renzo Piano).

A podzimní sochařský park (Alexander Calder).

Taky návštěvu Vitra kampusu ve Weil am Rhein - plného designu a architektury.

Tyhle domečky od Herzoga a de Meurona jsou kouzelné.

S kapkou svařeného vína i bez něj.

Z venku i vevnitř!

I s ptákem na hlavě:-).

I s poustevnou od Renzo Piana.

A tobogánem - vyhlídkou od Carstena Höllera

Jako malé děti jsme řádili!

A promenáda s továrnou od Álvara Sizy nás dovedla k požární stanici Zaha Hadid.

A v Gehryho muzeu jsme okoukli výstavu Alvara Alta. A to nejmenuju další skvosty, co jsme viděli. Můžete nakouknout zde.

I zastávka, na které jsme čekali, měla styl!

A v podvečer ještě Dornach, centrum antroposofické společnosti, kam jsme zamířili na operu Pád antikrista.

A mohli obdivovat architekturu 20. let 20. století. Tohle je teplárna.

Tady Glashaus.

A Goetheanum.

A konec představení v sále pro víc jak tisíc diváků.

A zase Basilej...

Fontána od Jeana Tinguelyho. Dětem by se určitě líbila.

A poslední pohled na město.

A letištní "klenba" (Vischer AG Architekten) na rozloučenou.