Chci poděkovat za všechny milé komentáře, e-maily a zprávy, které mi (nejen) v prvních dnech moc pomohly!
Zdržely jsme se dýl, než jsem si myslela. Do zpěvu nám často nebylo, Johanka nakonec musela na operaci. Ale i přesto jsme si užily spousty dobrých věcí - času stráveného společně nad hrami, čtením, malováním, milých sester i spolubydlících (díky Janko, Evičko, Danko, Jani!). Dokonce se nám trochu stýská, není to však nic proti tomu, jak se nám stýskalo po rodině. Domov je domov a jaro za oknem už nás láká ven. Tak snad již brzy, jen co doléčíme vlekoucí se nachazení...
PS: I já se něčemu přiučila - háčkováčkování mě moc baví!