Proč (ne)jít na výstavu

Muzeum umění Olomouc slaví! Šedesátileté výročí jeho založení je vskutku úctyhodné a slavit má proč. Z instituce, jež původně čítala několik pracovníků a skromný inventář, se podařilo vystavět muzeum s jednou z největších uměleckých sbírek u nás. Za boom, který muzeum zažilo po roce 1990, vděčí především svému nynějšímu řediteli, historikovi umění Pavlu Zatloukalovi, jehož působení se završuje přehlídkou toho umělecky nejhodnotnějšího - výstavou od Tiziana po Warhola.
Expozice najdete jak v Arcidiecézním muzeu Olomouc, zrekonstruovaném pod taktovkou ateliéru HŠH (2000-2006) pro sbírky povětšinou ve vlastnictví Arcibiskupství olomouckého, tak v budobě Muzea umění, které na svou přestavbu (a snad i dostavbu dle návrhů Šépka architekti) teprve čeká.

A. van Dyck: Anglický král Karel V. s manželkou Henriettou Marií

  V Arcidiecézním muzeu se představují díla starého umění, mezi nimiž se skví obrazy z kroměřížské zámecké obrazárny jako Tizianův Apollón a Marsyas, Carraciho Latona a sedláci, van Dyckův Anglický král Karel V. s manželkou Henriettou Marií či von Aachenovi Dva smějící se hoši. Prohlédnout si můžete i řadu kreseb, grafických listů a sochařských děl. Zbytek prostoru vyplňuje stálá expozice s mistrovskými kusy lokální i zahraniční provenience, umělecké řemeslo nevyjímaje. Instalace klasická, popisky klasické, příběhy... žádné! Jak to říci kulantně? Chtělo by to dílům vdechnout trochu života. Avšak pro ty, kteří do muzea zavítají poprvé, to bude bezesporu zážitek, už kvůli vzácnému souladu historické a současné architektury, jež dává dílům opravdu vyniknout.

    

foto: www.olmuart.cz

  Muzeum umění je na tom o něco lépe. Příběhy sice stále chybí, řadu děl jste v poměrně nedávné době mohli již několikrát spatřit, ale vystavení toho nejlepšího z výtvarného i užitého umění v novém kontextu a absence stálé expozice daly výstavě vyniknout. Členěna je do tří částí (do tří sálů) - na kulturu 19. století, jeho závěru a první půli 20. století a umění po 2. světové válce. Troufám si říct, že zejména poslední dvě zaujmou diváka nejvíc a jejich zhlédnutí mu vezme nejvíce času, ale zároveň dá i nejvíce podnětů ke zkoumání a zamyšlení. Kromě reklamního trháku v podobě Warholovy knihy Brillo vás oslní také díla Kolářova, Malichova, Boudníkova, Sýkorova, Skálova, Rittsteinova, rovněž Sudkova, Preislerova, Fillova, Čapkova, Gutfreundova... a stovky dalších.

foto: Jan Procházka (olomouc.cz)

foto: Jiří Kopáč (Olomoucký deník)

Pro případ nouze je tu kavárna. Proto, aby se děti na výstavě nenudily, připravilo edukační oddělení skvělé pracovní sešity (od Petra Šmalce, jenž v roce 2005 obdržel cenu za Nejkrásnější knihu roku za Šmalcovu abecedu) - pro dvě věkové kategorie. Když se budou nudit dospělí, je to horší. Snad jen můžu doporučit některou z komentovaných prohlídek, četných přednášek či animačních programů a workshopů.

Závěrem: Šedesát let činnosti muzea za pomoci diagramů rekapituluje poslední sál muzea, který tedy spíše patří na počátek výstavy. Ale budiž.
Já výstavu s Inkou zvládla nadvakrát;-).