Konečně zase doma! I když ani v Praze, ani u rodičů nám nebylo zle, spíš naopak. Ale ulehnout do svých nadýchaných peřin je prostě k nezaplacení.
Sluníčko nám zase svítí do oken, což znamená, že se blíží ta lepší půlka roku. Zase se bude běhat po venku, zase ožije pískoviště a zase rozkvetou růže v rozáriu. Já už se tak těším! Bez lyží si prostě zimu neužívám; a to už třetí rok!
I dnes přidávám trochu barev. Ráno, při kávovém rituálu jsem si uvědomila, že v Johančiných hračkách převažuje červená, a to včetně úložných kufříků a koše. Tak zde malé nahlédnutí do dětského království...
Máme to úplně stejně, já si říkám, že příští rok už snad ty lyže konečně vytáhnu;)
OdpovědětVymazatA ta červená barva, ty bílé puntíky, ach, krása!!!
Taky si to tak říkám a moc moc moc doufám! Prostě nelze mít vše, že jo;-).
VymazatTak tuhle extra energetickou dávku energie jsem teď přesně potřebovala (při odpoledním kávovém rituálu).
OdpovědětVymazatZdravíme Niklovic zvířátko ... furt o něm přemýšlím :o).
:-))). Když si vzpomenu, jak jsem ta zvířátka v dětství vůbec nešetřila... A teď jsou z nich pěkně drahé kousky... Každopádně Jance se hopsání na buvolovi líbí, mně už trochu míň (pořád píská).
VymazatKrásné puntíky :) Z takových hrnečku káva jistě chutná báječně :) A to dřevěné pexeso... nejlepší hračka! :) Krásný víkend, J.
OdpovědětVymazattak presne táto farba nejak chýba u nás...niečo s tým už musím spraviť:-) ale zasa modrej mám habadej :-)
OdpovědětVymazat