18. prosinec

18. prosinec by mohl být den jako každý jiný. Ráno nebylo o nic pošmournější než jindy, za oknem zelený trávník se zbytky rozbředlého sněhu a líně tekoucí potok s ledovou krustou. Dopolední káva tentokrát bez babičky. V televizi Broučci. Zjistila jsem, že jsem asi nikdy neviděla všechny díly, tak jsem si je pustila když holky po obědě usnuly. Co chvíli jsem byla dojatá...
Taky jsem vzpomněla na pana Prezidenta, na to, jak této zemi chybí, a zase se dojala. Ještě teď dohořívá svíce v okně...
Odpolední procházka do šera kostela za betlémem. Znáte něco kouzelnějšího než ticho prázdného kostela? Taky dojemné, že?!
Večer zbylo odškrtnout jeden rest - napsat poděkování. Dlouho jsem dopis nepsala, ale udělala jsem to s radostí. Snad potěší...
Dnešek zas tak obyčejný nebyl.