pondělí 22. května 2017

Na cestě

 Vždy, když vyrazíme za hranice, máme tendenci srovnávat. New York sice není Olomouc a nikdá nebude, ale jsou věci, který se srovnávat dají. Veřejný prostor, ulice s cyklostezkami, odpadová politika, doprava, kultura... Překvapilo mě, kolik se toho za posledních 15 let změnilo.

 Na spoustě míst je doprava výrazně omezena, některá turisticky atraktivní místa dokonce uzavřena. Přibyly cyklostezky, zeleň, nábřeží se postupně mění v parky. Auta také "zezelenala", většina taxi už je elektrických či hybridních, stejně tak i spousta osobních aut a městských autobusů, což se pozitivně projevilo na kvalitě vzduchu i hluku. Nově se tu také třídí odpady - ačkoliv tzv. měkké plasty jdou pořád do smíšeného odpadu.
 Každý kousek volné plochy je zazeleněn, udržován a dost často také doplněn o nějaké umělecké dílo. Dětská hřiště jsou doslova na každém rohu, ta větší i s toaletami a vodními prvky. Vyjímkou nejsou ani veřejná sportoviště vč. skateparků. Všude jsou pítka na vodu, někde i s kohoutky pro psy. Pítka jsou také ve veřejných budovách, takže naše láhev s vodou zůstávala plná. A ty lavičky - spousty laviček!
 Páteřní cyklostezky jsou většinou odděleny od chodců i aut pruhem zeleně či pruhem pro parkování, což se mi zdá jako skvělý nápad. Po Central parku se jezdí jedním směrem, to ale není problém, protože v několika místěch jsou stezky také napříč a během pár minut jste tam, kde potřebujete. Mezi chodce kola nesmí! Olomouci, haló!
 Hlavní rozdíl však vidím v ohleduplnosti řidičů k chodcům. Kolikrát se nám stalo, že zasnění, s hlavou v oblacích (či krkem vykrouceným k mrakodrapům) jsme vešli do silnice na červenou, ale nikdy nás nikdo nepřejel, ba ani netroubil...

Den první - aklimatizační - Central park

vodní rezervoár Jacquelin Kennedy Onassis, postavený roku 1860

Shakespearova zahrádka (každá květina v ní odkazuje k některému citátu z Shakespearových her)

Belveder (hrad postavený autorem parku Calvertem Vaux r. 1869)


 
Strawberry Hills -  meditativní místo, které nechala zbudovat Yoko Ono v roce 1985 při příležitosti 45. výročí narození Johna Lennona (na dohled od místa úmrtí). Vždy, když jsem tu byla, tak někdo zrovna hrál písničky od Beatles.



Fonrána Bethesda - součást systému, který přiváděl do NY čerstvou vodu (socha anděla je první veřejnou zakázkou NY, která byla zadána ženě)





Socha Vladislava II. Jagellonského jako sjednotitele zemí střední Evropy a vítěze bitvy u Grünwaldu.

"Kleopatřina jehla" - obelisk stojící za Metropolitním muzeem a dovezený r. 1881 z Egypta (původně vztyčený roku 1600 př. n. l. v Heliopolis). Met je plné egyptských pokladů.

středa 4. ledna 2017

Z ledového království

(Nejen) pro maminku...
Z procházky novoročním ledovým královstvým...

 















Zase ten rok uběhl jako voda.



neděle 1. května 2016

Do kopců...

... do Brníčka, do lesní školky a na farmu.









Posvačit s výhledem ovčí sýr a zlínské rohlíky.


 

 A taky zajezdit si po zadku a válet sudy na louce.



Blaze by mohlo být častěji.

středa 6. dubna 2016

Tak nějak jarně...

... se cítím. Každý rok se mi ta zima zdá být delší a stále víc mi chybí hřejivé sluneční paprsky. Foťák zahazuji, snažím se užít si každé pěkné chvilky plnými doušky. Ale jaro mi nedá, abych si tu krásu nezaznamenala. Před domem už kvete magnólie, z pupenů kaštanům lezou malé krabaté lístky a všechny nás to táhne ven čím dál víc.

Třeba na jižní Moravu.
Ke Slavkovu...



 Do Mutěnic...



Do Mikulova za uměním, architekturou a na báječnou kávu s panem Závodným...



A do Rajhradu za Santinim.





Samo-spoušť!


Báječné to bylo!

neděle 28. února 2016

Trvalo mi to dlouho, hodně dlouho. Ale přehoz na postel pro Janku konečně hotov. A takový, jak jsem si ho představovala. Je to dva roky, co jsem se naučila háčkovat, tak to výročí musím trochu oslavit. Třeba zase háčkováním, když mi ta chřipajzna nedá napít vína.





čtvrtek 10. prosince 2015

Květinkově...

Po dlouhé době se mi podařilo vyfotit něco dřív, než bylo předáno. Pravda, můj stroj se ani nenapracuje tolik jako dřív, práce a děti často k totálnímu vyčerpání stačí. A odměna v nedohlednu. Proto si občas musí člověk udělat radost sám. Třeba brouzdáním po stránkách s krásnými látkami. Odolávat nákupu je však těžké, kór když se s úžasnými vzory i materiály roztrhl pytel. Květinové  obecně v lásce nemám, ale jsem je ochotna vzít na milost při určité dávce stylizace. Tenhle je výjimkou - na první pohled jsem si ho zamilovala pro svůj retro nádech a set pro kamarádku byl na světě. A vůbec nevadí, že není zrovna jaro. Že?!

Proč jen je vždy tak hnusně, když fotím???