Na cestě VI

Den 6. - High Line

  Revitalizace nepoužívané a zčásti již zbořené nadzemní trati, která vedla skrze čtvrť plnou balíren masa, se stala projektem s mezinárodním dosahem. Díky iniciativě dvou zakladatelů Joshuy Davida a Roberta Hammonda vzniklo místo - oáza klidu a zeleně - uprostřed průmyslové čtvrti. První část parkově upravené High Line se veřejnosti otevřela v roce 1999, poslední roku 2014.
 Realita se však od doby vzniku hodně změnila. Z High Line se stalo turisty vyhledávané místo a rovněž cenná lokalita pro developery. Ceny místních realit stoupli tak, že se původní obyvatelé museli odstěhovat. Projekt High Line opustili také její zakladatelé (pěkný rozhovor zde). Všude se staví, restaurace a obchody zde rostou jako houby po dešti. Bytové domy navrhují dnes populární architektonická studia (např. Zaha Hadid, Frank Gehry, Jean Nouvel a Shigeru Ban), komerční mrakodrapy zde zabydlují prestiží společnosti.
 Co ale nechybí je kreativní duch. High Line i její okolí je protknuto uměním. Ze své Marcelem Breuerem postavené budovy se sem přestěhovalo také Whitney Museum of American Art, které se stalo uvítací bránou pro návštěvníky přicházející ze 14. ulice. Sama High Line ročně hostí více jak třicet uměleckých realizací (výstavy, performance, videoprojekce, site-specific instalace atp.), o nichž vás informuje volně dostupný internetový průvodce. Téměř na každém kroku na vás čeká nějaké překvapení.

Stavební ruch při horním konci High Line

Budova nového muzea amerického umění od Renzo Piana (poněkud starším "bratříčkem" je Pianovo známější Centre Pompidou v Paříži)

Na cestě V

Den 5. a 6. - hlavní turistické atrakce

 Jako správní turisté jsme nechtěli hlavní atrakce NY vynechat. Kdysi už jsem v soše Svobody byla, v její korunce, ale musím přiznat, že příliš není o co stát. Šroubovice schodů nahoru, pak se rychle vyfotit, rozhlídnout a zas šroubovice schodů dolů. Za vámi štrůdl lidí. Je pěkné prozkoumat vnitřní konstrukci sochy, ale tu vidíte i z horního patra podstavce a v muzeu se dozvíte o stavbě sochy do nejmenší podrobnosti vše. Lístky jsem kupovala ještě v Česku, zhruba měsíc předem, a korunka byla do září beznadějně vyprodaná...
 Jinak doporučuji opravdu všem koupit lístky v předstihu, ušetříte dost peněz. Někdy se podaří v akci koupit i voucher. Tak jsme to měli při koupi lísků na Freedom Tower. Ušetřili jsme dobrých 20 Dolarů oproti ceně na místě. Nadto se vyhnete frontám a jste vpuštěni přednostně.

 

 

Muzeum na Ellis Island, kde na počátku 20. století přistávaly lodě s imigranty (až do roku 1954), pro nás bylo velkým zážitkem. Jen u expozice o přelomu minulého století jsme strávili několik hodin. Pravda, pro děti to úplně není, ale dospělí se zabaví na dlouho. Můžete sledovat různé národnosti, jejich uplatnění po příjezdu do Spojenách států, vzpomínky pamětníků, tuhnoucí atmosféru v době finanční krize... V mnohých aspektech se situace před sto lety podobá té dnešní. Celé muzeum jsme projít nestačili, na to bychom tam potřebovali být celý den. Tak aspoň vzpomínková fotka z přijímacího sálu (Registry Room) pro imigranty.

Fontána poblíž World Trade Center od jednoho z nejlépe placených amerických výtvarníků Jeffa Koonse. V té samé době se před Rockefellerovým centrem instalovala jeho nafukovací socha baletky, která rozvířila debatu o plagiátorství. Více zde. Jeff Koons je ale známý tím, že dokáže vtipně parodovat nevkus naší společnosti.

V dáli, za Empire State Building, stojí nový štíhlý mrakodrap od Rafael Viňoly Architekts, který je nyní druhou nejvyšší budovou Manhattanu a nejvyšší rezidenční budovou Spojených států. Penthouse (horní byt) se prodal za 95 milionů Dolarů, což z něj udělalo nejdražší byt vůbec. Prý patří arabskému šejkovi. Budova je to vskutku elegantní a výhledy nádherné - pokud se nebojíte výšek jako já. Nakoukněte zde.

Na cestě IV

Víkendově - dolní Manhattan

Vlevo nový rezidenční mrakodrap z kanceláře Franka Gehryho (se základní školou pro 600 žáků).Vpravo, pod černými plachtami, jeden z prvních mrakodrapů Manhattanu Woolworth Building, postavený v neogotickém stylu v letech 1910-1912. Až do roku 1930, kdy byla dokončena Chrysler Building, byl nejvyšší budovou světa.

Přístupová lávka k revitalizovanému nábřeží u Brooklynského mostu.

Nový dopravní terminál (vlakový a metro) u World Trade Center od španělského architekta Santiaga Calatravy. Poněkud rozmařilý a předražený projekt, ale působivý.

 

A na závěr zaručeně nejošklivější mrakodrap celého Manhattanu (dole) - rezidenční budova od architektů Herzoga a de Meurona. Tak nevím, nešlo by to líp, třeba takto?

Na cestě III

Den třetí - návštěvní sobota - na druhém břehu East River

 Není nad takové náhody, jako např. v NY potkat bratra, se kterým se doma neustále míjíte, nebo kamarádku, kterou jste skoro rok neviděli. A jako bonus i kamaráda, který se sem před rokem za prací přistěhoval.

Jeden z klubů ve Williamsburgu (Brooklyn), který jsme si při odpolední procházce prošli.

Vpravo budova sekretariátu Spojených národů od Le Corbusiera, Oscara Niemeyera a Wallace K. Harrisona z r. 1953. Pozemek na stavbu, která měla původně stát v Queens, věnovala rodina Rockefellerů a stejně tak předvybrala i architekta. S touto stavbou pronikl do NY tzv. internacionální styl.

Budava MetLife (dříve PanAm) patří k jedněm z těch, které newyorčanům k srdci nepřirostly. V době své dostavby, v roce 1963, byla největší komerční administrativní budovou na světě. Za jejím střízlivým vzhledem stáli uznávaní architekti Walter Gropius (někdejší ředitel Bauhausu ve Výmaru) a Pietro Belluschi.

Grand Central Station - hlavní nádraží